Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Život medikův jest strastiplný

27. dubna 2018 v 18:43 |  nezařazené
1. Život medika je plný utrpení.
2. Utrpení je způsobeno zkouškami.
3. Je způsob, jak se utrpení zbavit.
4. K tomu vede tato osmidílná stezska:

1. Uč se
2. Uč se
3. Uč se
4. Uč se
5. Dej si pivo.
6. Uč se.
7. Uč se.
8. Odlož zkoušku.
 

práce

18. března 2018 v 18:54 |  nezařazené
Nevím jestli tady ještě někdo chodí nebo jestli vás to zajímá ALE:
v práci jsem se našel, naplňuje mě a miluju náš kolektiv jak lékařů tak sester, které mě ve všem vždycky podrží a jsou prostě skvělé. Práce je pro mě daleko příjemnější než studium. Pořád nevím ani ťuk, ale postupně se to zlepšuje. (Hodně postupně.) Na druhou stranu mám kamarády-spolužáky, kteří až tak spokojení nejsou a slyším je vesměs jen remcat. Prosím vás. Nedělejte práci, na kterou remcáte. Vyberte si dobře a hlavně... když si třeba vyberete špatně a nebudete spokojení, tak s tím něco dělejte a nesklánějte jen hlavu a nezavírejte oči. Můžete dělat teoreticky cokoli a kdekoli. (Kluci jo, holky to mají, přirozeně jako v celém životě, těžší. Bohužel, taková je realita medicíny.)
Když se ohlédnu zpátky, škola mi dala teoretický balast, ze kterého moc neprofituju. Ale jak ke studiu přistoupíte - takové budete mít výsledky. Nebuďte pasivní a rozumně využijte přebohatých možnosti, které nám fakulta dává. A doporučuju se učit na zkoušky z UpToDate. Využijte toho, je to skvělý zdroj aktuálních informací - což naše knihy rozhodně nejsou. Stačí se naučit "summary" a projdete. Hladce.
A jestli je toho na vás moc, nezoufejte. Bude toho ještě víc.
P.S.: Včerejší ples byla moc pěkná mela. Ale do toho Belmonda už jsem chodit něměl. :-D

MUDr.

31. května 2017 v 16:57 |  já a studium
Dlužím Vám poslední článek.
Bylo to dlouhé, únavné. Sem tam jsem zamačkával slzičku štěstí, jindy jsem hltal hektolitry piva na uklidnění. Ale už je to tak, dokončil jsem, co jsem před sedmi lety začal. Můžu si před jméno psát MUDr.. Nicméně i tak se zdráhám, a i v polovině formálních emailů ho neuvádím. Napůl protože tomu nevěřím, napůl protože si ho snad ani nezasloužím.
Nemám mezery v tom, co umím. Právě vědění, záblesky informací jsou mezerami v nekončící rovině neznalostí, nezkušenosti.
Oslavy nebyly tak velké a zářivé, jak jsem si představoval. Panovala mezi námi spíše únava a nebyli jsme si jistí, jestli to opravdu už skončilo. (Ale ne že bychom to pořádně nezapili, to zas jó! A nasmáli jsme se taky fest. Na mysli mám spíše prostupující podtón.) Většina z nás se ještě pár dní probouzela s tachykardií a úzkostlivým úporným přemýšlením, jestli náhodou nemám tu státnici zítra, jestli se fakt nemám ještě něco učit. Po snížení tonu sympatiku se dostavila hlavně pohoda a bilancování. My to dokázali. Jsme doktoři. Doktoři snad, lékaři ještě v žádném případě. To slovo má daleko větší váhu. Nejvíce si všichni užíváme to, že nemusíme. Na chvilku nic nemusíme. To jsme nezažili už hodně dlouho a je to exkluzivní, luxusní stav.
Dalo by se napsat, že teď jsem šťastný. Asi to tak nějak skutečně bude. Na stole mám dvě knihy odborné, které musím absorbovat do nástupu. Píšu musím, ale vlastně by tam mělo být, že chci. Vedle nich čtyři romány a hned po nich se pomazlím s celou mojí knihovničkou, kterou jsem poslední roky jenom doplňoval, ale nevěnoval se jí tak, jak by bylo příhodno.
Nečekejte žádný duchaplný závěr, shrnutí studia. Nic nekončí. Jsem na začátku dlouhé cesty, před kterou mám obrovský respekt.
Jsem neskutečně vděčný za ty přílivové vlny podpory, které se mi dostávalo všude, od všech, i tady.
Dokázal jsem to. Dokážete to taky. Budu Vám držet pěsti.

Loučí se Jenommedik.
 


Semestr začal

14. února 2017 v 14:16 |  nezařazené
Semestr začal a po chodbách začaly proudit laviny mediků.
A sem tam se z té masy těl zatoulá někdo do knihovny nebo studovny.
A tam ty kačeny a borci s kšiltem dozadu melou, melou sračky a melou je nahlas.
Prosím vás.
Studovna je od slova studovat, ne žvatlat.
A knihovna od slova kniha, ne diskusní kroužek.
Snažně vás prosím. Buďte shovívaví k těm, kteří se chtějí učit. A nenoste kšilt dozadu a už vůbec, pokud jste kluk, nenoste pokrývku hlavy uvnitř budovy. A pokud jste nejistá přerostlá puberťačka s našlupenými rty na Tinderu, sdělujte své supr čupr pseudozážitky kámojdám na chodbě a ne vedle někoho, kdo se učí vaskulitidy.
Protože to je asi stejné, jako byste na hrocha vystrkovali v Savaně zadek. Mohl by vás přerazit vejpůl.
Pac a MucQ

Třetí státnice za mnou

14. prosince 2016 v 11:47 |  já a studium
Tak jsem si řekl, že tu o tom něco vyplivnu, když se ještě sem tam najde někdo, kdo si ty vzdechy čte.
Kdyby mi někdo v prváku pověděl, že budu státnicovat s áčkama, tak bych týden slavil. Teď se mi jen ulevilo, že je za mnou další nutné zlo. A už jenom dvě zkoušky mě dělí od toho, abych se konečně mohl začít učit medicínu, kterou chci dělat.
Za prvé státnice je jenom zkouška. Odlišuje se pouze tím, že se zkoušejícím podstrojuje a snad i proto jich tam sedí tolik.
Za druhé necelé dva měsíce strávené po stážích v oboru, kterému se chci věnovat, mi daly víc, než šest let školy. Proto mluvím o nutném zlu a né o vznešeném aktu státnic.
Ale může to být jen můj dojem, páč jsem nevzorný, řekl bych až špatný student a výuka, kdy jsme vypuštěni hala bala v hejnu na ambulance a oddělení mě nechytla a nic mi nedává.
No, dvě hlavní sdělení jsou tato:
Nepokakejte se z formálnosti a uměle nafouknuté bubliny "důležitých" zkoušek/ státnic.
Co nejdříve zjistěte, co vás baví, a tomu se maximálně věnujte. Jen tak získáte představu, co opravdu chcete a co to obnáší. A získáte důležitý nadhled v tom smyslu, co ze školy opravdu využijete. Nemá cenu plýtvat časem a energií plošně na všechno. Efektivnější je zaměřit se na užší, vám blízké, spektrum medicíny.

A pak můžete využívat veškterých možností, kterých vám naše fakulta poskytuje k vašemu rozvoji - těch je hodně a jsou parádní. Počínaje knihovnou s odbornými časopisy (bože, takový zdroj informací a nikdo tam nechodí!), přístupem k UpToDate přes svočky až po stáže. A až si uvědomíte, co je pro praxi důležité, tak odpadne úzkostlivá snaha naučit se nějaká fakta a snad nastoupí snaha to pochopit a naučit se medicínsky přemýšlet. Pak vám budou u státnic stačit základy základů a nějak to dáte se zkoušejícíma dokupy. Oni tam jsou pro vás, povedou vás za ručičku. Kdyby vás chtěli vyhodit, tak si vždycky něco najdou - jsou to špičky medicíny. Kdyby nás chtěli vyhazovat, tak nemáme nikdo šanci.
Jediné co musíte udělat je dát šanci jim, aby vám to mohli dát.

P.S.: Přečetl jsem si to po sobě jen jednou, tak se omlouvám za chyby.

Sedím si tak ve studovně...

31. října 2016 v 17:42 |  nezařazené
...odvrátím se v mrákotách od učebnice a mžourám do biofilmu mediků. Všichni s plným nasazením předstírají úmorné studium. Přitom pro polovinu je návštěva studovny spíše společenskou událostí, známe své lidi. Koukám po lidech. Lidi koukaj do učebnic. A pak se to stane.
Ne, nesetkal jsem se pohledem s láskou mého života, ani ke mě ve slo-mo neběžel primář nabídnout mi místo snů za to, že o svém volném čase sedím na zadku a učím se obor, co chci dělat.
Před holčinou neurčitého ročníku a studijního oboru ležel otevřený notebook a tam... dámy a pánové... TENHLE BLOG.
No potěšilo mě to, žeano. Že jsem úžasně konstruktivně zábavný jsem věděl, ale tahle přímá konfrontace mě zarazila.
Jaká je pointa?
Žádná, děkuju slečně a vám všem za laskání mého ega.

Pamatuju...

18. září 2016 v 19:47 |  nezařazené
Pamatuju foyer starých TÚ se skříňkami. Tam, kde je studijní oddělení bylo bůhvíco a naproti přes chodbu byly učebny v dnes průchozím prostoru, který ohraničují sloupy a okna.
Pamatuju záchody na starých teoreťácích a oduševnělé nápisy mezi spárami: "Ty jsi p**a." "A ty ruský tank."
Pamatuju nové TÚ, když ještě vypadaly takhle:
Pamatuju Tozziho na interně (byl super a anonymní stížnost od bezpáteřních kuliferdů ho potopila).
Pamatuju časy bez chirurgické a pediatrické propedeutiky.
Pamatuju prof. Holibku a dr. Machálka.

A dneska mě borec na koleji pozdravil "Dobrý den." (pozn. Opravdu se to stalo, nejedná se o jednu z mých dramatizací uměle zvyšující atraktivnost mého života.)

...

Tak proč po mě chcou 19 leté brigádnice v Lídlu občanku, když si jdu pro pivo?!

P.S. Taky si vzpomínám, že jsem vám slíbil onu příručku ke studiu medicíny. Zatím mám jen dvě kapitoly. Nemám čas ani elán. Sorry. Stáže a teď státnice. Víte jak.

Nový "projekt"

6. dubna 2016 v 0:17 |  nezařazené
S blogem jsem v prváku začal, protože jsem neměl žádného staršího známého medika, který by mi řekl co a jak.
Nevěděl jsem vůbec do čeho jdu a co mě čeká. A nechtěl jsem, aby se ostatní utápěli v podobné nevědomosti.
Bohužel se stalo to, že přínosné články zapadly do balastu citových výlevů a fňukání. Což je škoda a blog podle mého názoru funkci ztratil.
Proto jsem se rozhodl moje tipy, rady a nápady sepsat do konzistentnější formy.
Zkrátka a dobře se chystám napsat a poskládat jakousi příručku. PRŮVODCE PRO UCHAZEČE I MEDIKY.
A to tak, jak mi huba narostla, tedy "per hubam congenitum" (nebo -tarum, co já vím). Takže o moje rádoby vtipnosti a prazvláštní slovosled nepřijdete. O brachbýdné gramatice nemluvě.
Měl by to být průřez všeho, co může zajímat středoškoláky i mediky v různých ročnících. Něco obecně, něco konkrétně a hlavně politicky nekorektně. Známe se, že.
Zatím pracuju na konceptu, kapitolách a předběžném obsahu. Budou tam určitě věci co jsou na blogu plus nějaká up to date editace. A taky chci ten paskvil nechat recenzovat u pár lidí, o kterých si myslím, že by mohli svým pohledem a kritikou přispět.
Nečekejte zázraky a nečekejte to rychle. Jsem po uši v průseru ve škole i osobním životě. Reálné datum zveřejnění odhaduju na konec prázdnin. Snad dřív.

P.S.: To co jsem dříve psal o mých vypracovaných otázkách, tzn. že je oskenuju a uploaduju platí. Ale všeho dočasu. Bude to něco z interny, farmakologie, trojboje...ááá to je tak všechno, pokud mi z toho nejebne.

Končím

29. března 2016 v 20:31 |  nezařazené
Víte co? Já jsem ten poslední z neúspěšných idiotů, kteří by měli něco ze sebe filtrovat do světa.
Chytrému napověz, hloupému zakaž internet.
Končím s blogem.
Na fb si přidejte stránku Medické blogy. Píše tam kopa lidí hromadu věcí. Mě škoda nebude.

LF vz FZV 2

17. března 2016 v 21:15 |  nezařazené
Ne, že bych chtěl provokovat... :-D
Ale vidíme ten rozdíl, jo?
Ale medici bacha! Nepoužívat záchody, které patří FZV! Jedna hrdá kantorka FZV by to nemusela přežít!
By mě zajímalo, jak moc jí hýbe žlučí, když jde učit na NAŠE Teoretické ústavy a vidí tu malou tabulku dole, nad kterou se ční nepřehlédnutelný nápis "vytesaný do skály" :-D
Ah, život je krásný.
Teoretické ústavy jsou krásné.
Medičky jsou krásné.
Studentky FZV jsou krásné.
Počasí je krásné.
Moji spolubydlící jsou krásní. Nechcete je někdo? Zaplatím vám, když si je vezmete. Nebo alespoň ledvinu jednoho z nich? Přes noc zařídím, zaříznu. Pozn. aseptické podmínky se u nás na koleji nevedou. Tady by mikrobiologové mohli i ze vzduchu vykultivovat kompletní taxonomické menu.

Fakulta zdravotních věd má s mediky problém? Poď ven!

5. března 2016 v 19:20 |  nezařazené
S Fakultou zdravotnických věd jsem nikdy neměl problém a vlastně nemám doteď. Ona se mnou (resp. s námi jakožto mediky) taky zřejmě nemá problém. Až na jednu vyučující.
Byli jsme na nejmenované klinice v blíže nespecifikovaný čas.
U jednoho stolu seděly studentky FZV, u druhého my, holky z LF. (No co, máme prý feminizaci medicíny. BUBU!)
Odnikud a z ničeho nic se objevila nanicovaná kantorka FZV se slovy:
"Vy jste medici? Tak tady nemáte co dělat! Tento prostor, včetně skříněk, stolů a stoliček financovala FZV. Platíme i toaletní papír a vodu na těchto záchodech!"
Podívaly jsme se (my holky) na holky z FZV. Ony se podívaly na nás. Začali jsme se smát. (Měkké "i" jako rebelie proti feminizaci.)
Holkám jsem sdělil:
"Takže víte co. Teoretické ústavy postavila a udržuje za své prostředky Lékařská fakulta. Takže tam nemáte co dělat. Natož aby jste tam chodily na záchod, protože ten toaletní papír prošívaný zlatými nitkami platíme my."
Holky se zasmály.
Té dekompenzované paní jsem s úsměvem sdělil:
"Nebojte. My se po použití vašich toalet neutíráme ani neumýváme."
Ta paní to nepochopila a řekla:
"Tak to je mi těch pacientů, které vyšetřujete, líto."
Mně zase bylo líto jí. No, víc asi jejího manžela.
Vy z FZV si to neberte osobně. Nemůžete za to, že se nějaká ženština špatně vyspala.

Co všechno jsem podělal a stejně jsem v pátém ročníku

2. března 2016 v 22:34 |  k zamyšlení
Klopýtat je dovoleno.
To by mohlo být moje motto. A že jsem zakopával a ryl bradou v zemi často.
V prváku na biofyzice mi bylo řečeno: "Tak za C... běžte, už vás v životě nechci vidět. Doučte se to. Běžte, hrůza."
Na prvním, neúspěšném, termínu z anatomie: "Kolego! To je nehoráznost. Vy na medicíně nemáte co dělat. Kolego... no toto... toto nejde. Zkouška je od slova umět, ne zkusit. Seberte si index a upalujte."
Na chemii jsem se učil tři dny, neuměl jsem to. Zkoušku jsem i tak udělal.
Ve druháku na biochemii jsem uměl tak 40%, víc ne. No... a taky jsem ji udělal.
Třeťák byl zádrhel a knockoutoval mě. A když jsem byl na zemi, tak si do mě ještě kopnul.
Mikru jsem v zimě neudělal. Umřel jsem u ní.
Na patole mě napoprvé vyhodili. Respektive šlo o drobnou autosabotáž.
Napodruhé už dobrý. No a mikrobiologie v létě?
"Ježiš marja. Vy to neumíte. Za E... doučte se to. Děs, zmizte. A doučte se to! Budete to potřebovat!"
(a hle... ono to člověk fakt potřebuje... až na všechny ty kultivace, biochemické vlastnosti bakterií...no... neumím to doteď :-) ...a budu se to muset doučit. Zicher.)
Na patfyz jsem to v září položil. Asi jsem se bál znovu poslouchat, jaký jsem kretén.
A meziročník byl super, nejlepší věc.
No ale ani tak jsem se nepoučil...
Na neurologii jsem se naučil jen obecnou část. Ze specky jsem si přečetl epilepsie. Heh... a víte co... já ji udělal. Nějak jsem to z té obecky poskládal dohromady. Tonoucí se stébla chytá a vytáhnul jsem z paty i to, co jsem nevěděl.
Potom na mě jistý nejmenovaný člověk asi minutu v kuse řval. Ale řval.
Že jsem nekompetentní hovado bez základního povědomí o slušném chování a že doufá, že mě vyhodí.
Na tom samém předmětu mi druhý den jeho kolega řekl, že mi to myslí a že mám před sebou velkou budoucnost.
Tak si pak vyberte...
Teď jsem v páťáku. A zjistil jsem, že kopu těch zaručeně nezbytných informací, na kterých přece ta medicína stojí, doktoři ani nevyužívají. Respektive jsou důležité jen pro danou odbornost a ostatním stačí povědomí o nich. A že schopnost dát si dvě a dvě dokupy je stejně nejdůležitější.
Pacienti mě mají rádi, spolužáci si o mě dokonce myslí, že mi to myslí. A zkoušející, až na výjimky, evidentně zatím taky.
A ty kousky z teorie, které budu potřebovat, se doučím, protože chci.

Jaké z toho plyne poučení? Asi takové, že si nemáte zbytečně dělat hlavu. Především z lidí, kteří se tváří jako mistři světa a mají vás za idiota... protože kdyby se jich někdo zeptal na jiný obor, tak by pohořeli i v základech. Oni často neumí ani svůj obor, mimo svou oblast zájmu.
Takže relax.
Nikdo učený z nebe nespadnul.
Zkouška je opravdu od slova zkusit. Medicína je složitá a nesmírně obsáhlá. Kdybyste měli umět vše, tak vám rupne hlava.
Hlavně si najděte co vás baví a toho se držte a v tom buďte dobří.
Na to, co si o vás myslí nejhlavatější hlavouni zapomeňte. (protože půlka z nich stejně neumí ani číst EKG)
Papa

Asi takhle nějak

7. února 2016 v 18:41 |  já a studium
Chtěl jsem zas cosi spisovat, ale ono pro komplexní pohled na věc bohatě stačí kliknout tady: http://milujipraci.cz/
Asi mě vyhodí.
Udělal jsem s mým anjelem strážným dohodu. Už žádná haluz u zkoušek.
Jinak ze mě bude sakra špatný doktor.
Tentokrát jsem na tom bledě, i když jsem začal docela dobře. Pozitivní na tom je, že se můj přístup začíná zlepšovat a jsem nervózní z toho, že 1/3 otázek si jen přečtu. Což je pokrok oproti naučení se poloviny a jít na zkoušku sice krapet nervózní, ale usměvavý a vtipkující. Člověk tak nějak nemá co ztratit, když toho udělá jen trošku. Pak ale od učitého procenta naučených otázek přichází nervozita a nelíbí se mi to. Asi se zítra zastavím v polovině seznamu otázek a dám nohy na stůl :-)
Mimochodem.
Nepřemýšlejte nad zkouškovým termínem tak, že na něj nestíháte a jste v hajzlu.
Říkejte si raději, že jste v učení se na příští termín pěkně popředu.

Oukej, medina je fajn

8. ledna 2016 v 23:07 |  já a studium
Plká se tady, že jsem negativista. No tak asi jo, i když lidi, kteří mě znají osobně by nejspíše zatvrzele bránili opak.
Tak tedy něco pozitivního!

1) Jen na medicíně uslyšíte ty nejúžasnější historky, kterými se budete bavit ještě dlouhá léta.
2) Nastoupit na medicínu je elektrizující, pamatuju na své nadšení v prváku.
3) Zřejmě si sáhnete na dno. To ale znamená, že objevíte své hranice a většina je pak dokáže i posunout.
4) Zjistíte, jaký je rozdíl mezi Aspirinem a Paralenem.
5) Zjistíte, že i když nemáte žádný volný čas, tak si ho dokážete udělat.
6) Máte vyhlídku, že budete dělat práci, která je fakt důležitá a naplňující. A to každý telefonista nebo sekretářka nemá.
7) Budete mít kopu známých z nemocničního prostředí. A to se zejména tady u nás hodně vyplatí.
8) Nebudete na tom finančně zas tak špatně. I když... no ale co, má to být pozitivní článek :-D
9) Máte neskutečnou škálu možností, co po škole dělat. Co se týká oborů medicínských, tak jiných. Ve sněmovně prej berou.
10) Během stáží na různých odděleních se můžete nechat vpodstatě vyšetřit od hlavy až k patě.
11) Můžete machrovat, že víte, co je to sulcus nervi ulnari.
12) To, že jste medik, na holky fakt funguje. Prej. Kdosi říkal...
13) Fakt to funguje.
14) Jednotlivé obory sice prosvištíte tak, že z nich nebudete nic vědět ani umět. No ale berte poslední tři roky studia jako takový "live catalogue", ze kterého si potom tu svoji specializaci přece jen vyberete.
15) Když se vás známí či kamarádi na něco zeptají a vy jste schopni jim odpovědět a něco vysvětlil, je to pocit k nezaplacení.
16) Když jste zavření v pokoji, tak vás doma nikdo neotravuje, protože si myslí, že se učíte. I když třeba zrovna ne. Muhehe.
17) Babička vás lituje a zásobuje vás hordami nezdravého dobrého jídla.
18) Zjistíte, jak velký je to dar, spát osm hodin denně!
19) Uvidíte člověka zevnitř. Cool.
20) Medicína vás trošku uzemní. Pokaždé se najde borec, co ví a umí milionkrát víc, než vy. Pokud se nestane pravý opak a bude z vás chirurg.
21) Přestanete se nemocnice a doktorů bát. (I když jdu ve čtvrtek k zubaři a to je úplně jiná story :-D )
22) Můžete trávit čas se setřičkami. Nejúžasnějšími bytostmi na téhle planetě.
23) Můžete se na fakultě zajímat o cokoli a bude vám vyhověno a podána pomocná ruka. Vesměs.
24) Zjistíte, že překyselení organismu je kokotina na rýžování peněz z hloupých lidí.
25) Zrovna teď je u nás děkanem nejlepší chlap, co tu funkci kdy zastával. A do budoucna se taky rýsujou lidi, kteří studentům naslouchají!

Zápočty a zkouškové

6. prosince 2015 v 14:04 |  nezařazené
Není toho zrovna málo, co budeme muset všichni nasoukat do hlavy.
Můžeme se na to dívat takhle:

Nabízí se ale mnohem lepší varianta:

Takže všem good luck, have fun!
Paweł Kuczyński, přidejte si do slovníku.

Další články


Kam dál