Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Přeju pěkné prázdniny a úspěšné zkouškové!

13. května 2014 v 17:44 |  já a studium
Na dobu delší než krátkou se s vámi loučím. Nebude zřejmě o čem psát s ohledem na to, že léto klepe na dveře a mě nečeká nic jiného, než prospat polovinu dne, činit mou lepší polovičku šťastnou a vymýšlet, co si dobrého udělám na oběd a kam pojedu na výlet. JO! Už budu mít padla. I medici mají sem tam hodně dlouhé prázdniny.

Nicméně trpím chronickou nevyléčitelnou nemocí, které můj osvícený spolubydlící říká "syndrom jenommedika s volným časem". To znamená, že si plánuju něco zopakovat a něco se naučit dopředu. Naštěstí moje nemoc nepokročila do terminálního stádia a tak mé plány zůstanou jen v říši snů, kam patří.

Všem přeju hodně štěstí u zkoušek a co nejkratší zkouškové! Zatněte zuby, kliniky stojí za to! (vesměs)

Jako bonus přidávám výplody mojí šedé kůry mozkové, citáty, které jsem vymýšlel v záchvatech leptomeningitidy z mikry. Vím, je to chabá a nedůvtipná podpora vašeho statečného snažení něco si nabušit do hlavy, ale alespoň něco ne?

To, že vás něco nebaví se učit neznamená, že to nepotřebujete.

Někdy, když se člověk učí, čas se vleče. Když se ale neučí, tak vždycky utíká.

Nikdo není výjimečný. Výjimečným se musíš udělat.

Všechno to najednou nejde, musíš jedno po druhém. Jestli se máš naučit 150 otázek, tak musíš začít s jednou.

Přemýšlením nad zkouškou se na tu zkoušku nenaučíte.

Na internetu ani v televizi nenajdete "ultimate" motivaci, odpočinek ani návod. To musíte hledat v sobě. Máte to tam všechno.
 


Naše fakulta je fajn!

12. května 2014 v 16:12 |  nezařazené
Pořád píšu o tom, co se mi nelíbí, a přitom se najde kupa věcí, které fungují skvěle (Nemyslím tím mojí interpunkci.). Myslím, že dlužím naší fakultě taky pozitivní zpětnou vazbu. Vedle všeho toho kňourání.

Studovna 24/7
Studovna v dostavbě, otevřená pořád, je jedna z vůbec nejlepších věcí. Hlučí váš spolubydlící? Pořádá párty s historiky? Studovna je místo, kde se můžete v klidu učit a to dokonce přes noc. Důležitou věcí je atmosféra a prostřední přímo vás vybízející se učit. Za prvé je ta místnost architektonicky tak fádní, že vás od učení nesvádí pohled na avantgardní křivky a tvary. Za druhé se učí všichni ostatní. Za třetí tam nemáte počítač s internetem na kterém si beztak čtete jenom hovadiny (nachytal!). I když jsou i tací, kteří si ho tam nosí, což je při učení se patoly nebo histoly pochopitelné. A za čtvrté tam není postel, na kterou si můžete lehnout a lhát si, že "Na chvilku si odpočinu a budu pokračovat.".

Jídelna fakultní nemocnice
Za čtyřicet peněz si vyberete z pěti jídel. Porce jsou přeštědré, a i když se jedná o jídelnu, tak si často dost pošmáknete.

Ochota a vstřícný přístup většiny kantorů
Ano! Neříkám, že umí všichni vysloveně učit, to ne. Učitelem se každý nenarodí. Ale drtivá většina vás nechce potopit a dokonce se vám snaží i pomoct. A čím jste výše v potravinovém řetězci lékařské fakulty, tím je přístup vesměs lepší a lepší. A to dokonce i ke kachnám a namyšleným ignorantům. Bohužel.

Půjčovna literatury
Nemusíte kupovat (stahovat) všecko!

Šantavého sál
Jsou tady všecky knihy, po kterých by mohl náročnější student medicíny bažit. A je tady klid na to, aby si jeden sednul pěkně nahoru na počítače a dělal, že něco dělá. A je tady scanner, který se taky sem tam hodí.

Tisk
Nabijete si ISICa a tisknete nebo kopírujete do aleluja přímo na chodbě ve škole. Tuhle možnost zbožňuju a taky ji často využívám (Jako každý jiný student, který má víc materiálů, než je schopen přečíst.).

Záchody
Přiměřeně předimenzovaný počet záchodů, jejichž množství je úměrné touze srát pěkně sám a v klidu. Teda sama a v klidu. My kluci ve škole nekadíme.
Záchody jsou čisté, pokud teda nemáte špatné načasování a ještě k tomu trefíte TU špatnou mísu. A jsou tu hory toaletního papíru, takže se můžete utírat klidně hodinu, pokud to vaše kůžička v hnědém údolí snese. Já vím, není to medicínský výraz. Crena ani?

Najde se určitě spousta maličkostí, které se mi na naší fakultě líbí a zpříjemňují mi každodenní život, ale teď si už asi nevzpomenu. Ale můžete mi samozřejmě osvěžit paměť v komentářích.

Já? Lékař? Prosím?!

28. dubna 2014 v 0:59 |  já a studium
S tempem, jakým uběhla moje první léta na fakultě, budu co nevidět po promoci. A jakkoli velký mám strach z jakkoli nedůležité zkoušky, strachu z toho, co přijde až budu mít titul, se nic nevyrovná.
Z anatomie vím krom "sulcus tendinis musculi flexori hallucis longi" prd. Z chemie vím, že je k ničemu a z biochemie, která k něčemu je, vím, že nic nevím. Z fyziologie jsem si zapamatoval, že je důležitá pro patfyz a z patfyz vím, že se mi učila lépe než patologie.
Z klinik vím, že jsem tam byl.
Jsem nerozhodný a líný, ale přitom jsem pedantský puntičkář a snadno se vzdávám, protože nemám výdrž a nervy.
Z nadšeného prváka, hltajícího každou informaci s představou, že je všecko, co nás učí strašně důležité, jsem se stal otráveným rádobymedikem přežraným deziluze.
Neustále mám pocit, že mi něco uniká. Jen nevím, co to je a na internetu to napsané není.
Vím, že bych nechtěl studovat jinou školu, dělat v budoucnu jinou práci. Jenom to nějak v sobě necítím.
Připadám si nehotově, jako polotovar.

Uvažuju jak tuhle pesimistickou zpověď zakončím. Asi nijak.

Pro středoškoláky

10. dubna 2014 v 19:52 |  zájemci o studium
Dlouho jsem na vás, nemalou skupinku čtenářů, zapomínal. A přitom jsem tenhle blog začal psát právě pro vás. Pokusím se shrnout všechny ne/pochopitelné dotazy a obavy a odpovědět na ně.

Kolik stránek se budu muset denně naučit?
Tahle otázka mě pravidelně nasrává :-) Takže naposled. Je úplně jedno kolik stránek se máte naučit, důležité je co se máte naučit. Dvě stránky vypracovaných otázek do farmakologie se budete učit tak dlouho jak třeba deset stránek do psychologie. Přes jeden víkend se budete muset naučit tři sta stran na test z patofyziologie, který budete psát v pondělí a na ten samý týden na úterý se budete ještě učit na zkoušení z patologie. A některé týdny se neučíte vůbec.

Myslíš, že mám šanci se dostat s těma a těma známkama?
Je úplně jedno jaké máte známky pokud nechcete být přijati bez příjimaček (A dostanu se sprůměrem X,Y? ... To je taky každý rok jiné, zřejmě.). Důležité je, jak se naučíte na příjimačky (A jak moc těžké byly ty příjimačky, z čeho ses učil? Já šel bez příjimaček, takže se neptejte, vím kulové.) Je úplně jedno jak jste se učili na střední. Medicína je šok pro každého, vždycky. A ti co se tváří nejsebevědoměji jsou největší poserové, to si pamatujte.

Moc mi nejde fyzika/ chemie, je to problém?
Středoškolská chemie vám může hodně usnadnit život v prvním semestru, jelikož se u nás na chemii dost vyhazuje. Protože ji zákonitě nebudete potřebovat. Snažte se ale pochopit hlavně principy, nemusíte si všecko pamatovat, protože se to tady budete stejnak asi učit z jiného úhlu. Pochopte ji. Na fyziku se vykašlete. Nikdy jsem z fyziky nic nepotřeboval a to málo co po nás chtěli jsem na gymplu ani neslyšel mám ten dojem. Tyhle předměty se vám budou hodit hlavně na příjimačky, které jsem nedělal.

Jak moc a co se mám učit z biologie?
Učte se hlavně buňku, genetiku, člověka. A zase platí to, že se biologii učíte jen na příjimačky. Nedělejte na tom gymplu/ zdrávce víc než musíte. Nemá to totiž žádný význam. Proč? Protože když se máte naučit z člověka na gymplu obrazně řečeno stránku, vy se naučíte třikrát víc, tak vám to je stejně na prd. Protože na medicíně se těch stránek budete učit tisíc.

Mám si dát volitelnou latinu?
Ne, ne, ne. Představuju si středoškolskou učitelku češtiny a latiny v kostýmku, která si hraje na dámičku. Potřebovat budete leda skloňovat přídavná jména a to jen proto, protože vám to usnadní učení se anatomie.

To chceš jako říct, že se na střední nemůžu na medicínu připravit?
Přesně. S minimem výjimek.
Připravit se můžete leda na příjimačky, ale ne na to, co se na vás sesype v prvním roce studia.

Medicína nebo zuby?
No tihleti si ze mě dělají určitě prdel. Běžte tam, kde si myslíte, že vás to bude bavit. A jestli vám jde o to, co je lehčí, tak schoulit se do klubíčka pod stůl. A taky trošku ty zuby no.

Na tu nebo tamtu fakultu?
Zklamu vás, ale je to opět jedno. Je jedno, kdo vás učí a co vám na hodině říká. Protože na hodině proberete kostru, ani ne základ a zbývající tři tuny se musíte naučit doma na prdeli. A to, jaká fakulta má jaké jméno, je taky s prominutím na hovno. Pokud chcete být dobří, tak se učíte. Pokud jste lempli a serete na to, tak vás nezachrání ani Harvard.

A na závěr otázka, kterou nikdo neříká nahlas, ale všichni o ní uvažují: Zvládnu to, mám na to? Co když mě vyhodí?
To vám neřekne nikdo a nezjistíte to ať budete uvažovat jakkoli dlouho. Prostě do toho prašťte. Nikde na internetu odpověď na tuhle otázku nenajdete!

HLAVU VZHŮRU
Kdybyste se chtěli ještě zeptat na další blbosti, tak to udělejte hned nebo už mlčte nafurt.

edit (protože se tady brečelo, že jsem zlý): Nebuďte jak počůránci a klidně se ptejte. Kdybyste mě už někdy předtím četli tak víte, že štěkám ale nekoušu. Naopak mám problémy sám se sebou a brečím spolubydlovi do podpaží :-)

Myšlenky na odchod...

26. března 2014 v 13:05 |  nezařazené
Nebojte, nejde o hipsterský pseudofilozofický výkřik do tmy internetu o zbytečnosti mojeho bytí (Není mi třináct). Nejde ani o odchod z medicíny. Koho to napadlo, nechť si dá facku. Teď!
Rozhodl sem se tady zase jednou rádoby s rozmyslem brečet a svěřit vám, co se mi honí hlavou. Pravidelně totiž mívám paroxysmy (hohó) myšlenek na odchod do pryč. Do Reichu? Na ostrovy? Kdo ví, beru všecko. Tímto článkem se s vámi chci podělit o můj pohled na pracovní podmínky nemocničního lékaře v ČR.

Proč tedy uvažuju o odchodu z ČR?
Protože šest let studuji jednu z nejtěžších vysokých škol, šest let odříkání, všichni ostatní vs já. A pak se mám starat o to nejdůležitější co každý v životě máme.
A mám mít za standardní pracovní dobu ani ne 20 tis.?? Ano je na místě otázka: Kolik lidí tyhle prachy má? (ale kolik jich tak dlouho studovalo, co dělají za práci?) Ano, s přesčasy výplata doktora dělá i před atestací někdy 30, 40...
ale mám právo na osobní život. Já chci pomáhat lidem a chci je léčit, ano, vybral sem si to dobrovolně a ano, chápu to jako své poslání!!! Ale to neznamená, že musím mít měsíčně 100h přesčasů abych ukázal, že mám zájem a abych měl dostatek peněz.
Ale o peníze mi nejde, ať mi to už věříte nebo ne.
Pokaždé, co se dívám na televizi na Tep 24 nebo Diagnózu, tak lékaři děkují svým rodinám za toleranci, že bez ní by to nešlo. Tak si to přeložme "děkuji manželce za toleranci" = už stokrát brečela, že jsem pořád v práci a nevěnuju se jí a dětem. Už třikrát mi vyhrožovala, že jestli to takhle půjde dál, tak se můžeme rovnou rozvést.
Chci mít možnost se své práci věnovat na 100%, ale chci se taky na 100% věnovat své rodině. Ženě a dětem, protože to je moje krev. Chci i pomáhat druhým a vím, že jsou v těžké životní situaci.
Nechci být postaven do situace, kdy bych se měl rozhodovat jestli zůstat v nemocnici déle, protože tam je malé dítě v těžkém stavu a více příjmů (a malinko strhaných doktorů, kteří to stíhat nemůžou) nebo jestli jít po dvou dnech za svou rodinou, která mě taky potřebuje a jsou moji. Je to rozhodování mezi dvěma správnými věcmi.
A já nechci být zdrcen a rozerván tímto rozhodnutím
Protože chci být otcem a manželem i lékařem. Protože nakonec bych zůstal určitě v nemocnici. Jde o zdraví.

Ale zdraví je podle WHO stav plné tělesné, duševní a sociální pohody. Ne jen nepřítomnost nemoci.
Nechci aby byla nemocná duševně ani sociálně má žena a děti na úkor jiných.
Hlavně ale nechci, abych byl postaven před tuto rozervávající Sofiinu volbu.
Co je z morálního hlediska horší: Pomoci více cizím lidem a nechat stonat moji rodinu nebo udělat si kvalitní čas na rodinu a nechat stonat o trochu víc lidi cizí?

To že si někdo vybere náročné povolání dobrovolně a s dobrým úmyslem neznamená, že za to nemusí být náležitě ohodnocený. Samozřejmě, že se nic nevyrovná pocitu, když vyléčíte svého malého pacienta, ale za ten pocit si nic nekoupíte.
Finanční poměry mi vadí už kvůli mé přítelkyni. Jsme spolu od střední školy. Zatímco její kamarádky bydlí se svými příteli, kteří vydělávají i ve svých dvaceti letech přes dvacet tisíc, zatímco jiní studenti si vezmou v létě brigádu a pak jedou na společnou dovolenou, tak já se celý rok učím, vidíme se jen o víkendech, brigádu nemůžu mít kvůli zkouškám, které často dělám v létě (teď se do mě můžete trefovat, že kdybych byl chytřejší, tak mám prázdniny, zkuste si to) nebo kvůli prázdninové praxi. A na dovolené jsme spolu nikde nebyli, nemůžu.
Po šesti letech odříkání, kdy už spolu budeme osum let mám nastoupit do české nemocnice se základním čistým platem cca 14 tisíc. Po šesti letech náročného studia a odříkání, ve 25 letech. Samozřejmě budu mít víc. Ano, díky přesčasům.
Takže budu mít přes dvacet tisíc, v nemocnici budu od rána do večera abych pak přišel domů a doma se učil, abych nabral i znalosti teoretické vedle těch praktických.
V Německu mám například za standardní pracovní dobu 2200 euro netto. Za 2+1 krásný byt zaplatím 500 a pořád mi pěkně zbyde. Primárně ale o ty peníze opravdu nejde. Jde o to, že mi solidní základní příjem umožní žít kvalitní život nezatížený tunou přesčasů. Umožní mi to oddělat si svých pár hodin a jít si domů odpočinout a strávit čas s mou partnerkou. A druhý den jít zase odpočatý do práce.
To je situace, obávám se, která se mladému lékaři v Česku stát nemůže. A je mi to upřímně líto, protože mám svou rodnou hroudu docela rád a vážím si toho, co dokázali naši pradědové a tak dále, dále a další ty vlastenecké kecy. I když většina lidí je závistivá, líná a hloupá. Chtěl bych zůstat tady se svou rodinou. Nadevšecko miluju rodiné žranice, když se sejdeme všichni u tety nebo babičky a celý den jenom žerem, pijem a smějem se babičce (tu byste museli vidět a slyšet prostě). A mám tady všechny kamarády. Chci prostě žít normálně a nedoplácet svým osobním životem na rozhodnutí stát se lékařem, dělat skvělou, prospěšnou práci s obrouvskou přidanou hodnotou. To, že chápu tuto profesi jako své životní poslání a službu druhým neznamená, že bych za ni neměl být dobře zaplacený.

Buď nakopeme do zadele politiky my nebo budou pokračovat oni a budou nás dál kopat do koulí. A to bez milosti, jak to oni umí. A pak už na medicínu budou chodit jen ti, co zdědí od rodičů ambulanci nebo ti, kteří po promoci utečou hned jak dostanou místo jinde. Nebo hloupí studenti, kteří si neumí zvážit pro a proti. Já jsem teď ve fázi, kdy chci zůstat tady, ale myšlenka na odchod mi pořád klepe na dveře. Musím si prostě vybrat rozumný obor, jinak to tu ke kvalitnímu žití moc není. Nebudu otrok nemocnice a systému. Na to jim seru.

Podělte se i vy. Jak vnímáte svou budoucnost? A díváte se na věc stejně nebo úplně jinak?

Medici, do prdele s váma!

19. března 2014 v 19:17 |  nezařazené
Sem tam nevím, jestli chodím do školy s vysokoškoláky nebo pubescenty ze základky v Horní Dolní.

1) Neumíte se bavit normálně? Musíte řvát na těch klinikách jeden přes druhého jak opice?
2) Opravdu musíte stát vždycky uprostřed chodby aby se nedalo projít?
3) Proč si do háje zapisujete céčka, kam chodíte o půl hodiny později protože "Měl jsem ještě výuku."? Kurňa když se mi něco překrývá, tak si vyberu jedno nebo druhé ne?
4) Proč na zkoušce pokládáte otázky hned jak si je přečtete? (ehm... to jsem vlastně taky udělal)
5) Musíte se bavit o hovínkách, když někdo vedle vás odebírá anamnézu od polohluché stoleté paní?
6) Neumíte se v hodině bavit šeptem? Musíte hučet jak včelí úl? Kluci, zkuste vysadit chlapácký bas a trošku míň chlapácký tenor... strašně se to rozléhá. Že vám to není blbé vůči těm učitelům, já bych vás vyhodil a na štempl ze cvika byste mohli zapomenout.
7) Umřete hladem když se najíte až po hodině? Točí mě jak někdo vzadu začne šustit sáčkem nebo alobalem...
8) Že vám není divné otevřít si v první, druhé řade skripta do jiného předmětu a učit se.

Nemyslím si to, protože bych byl nějaký šprt, vlezdořiťka učitelům nebo vzorný študentík s kravatou a kufříkem. To nejsem! Píšu to proto, protože si myslím, že to jsou případy nedodržování elementární všeobecné slušnosti.
A teď do kouta, všichni! A klečet na hrách! Marš!

A co vadí na vašich spolužácích vám? V článku "Jací lidé se hlásí na medicínu" jste vymysleli skvělé věci, podělte se i teď!

Spolubydlící

12. března 2014 v 16:04 |  já a studium
V prváku jsem měl pokoj vedle politologa. Řval jako opice, asi do desíti, to odcházel do hospody. Pak řval jak idiot mezi druhou a čtvrtou, kdy se z ní vracel (sem tam jezdil i po chodbě na kole). Takže do desíti jsem se nemohl učit a od dvou nemohl spát. Když se mi nad ránem uklidnil sympatikus a já zabral, tak mu v sedum začal zvonit super hlasitý budík se super otravnou písničkou. Ten ho nevzbudil, ale zato vzbudil mě. Pak zvonil až do desíti nebo jedenácti co pět minut než se ten klučina vzbudil.

Ve druháku to byl blbeček co si stříhal do umyvadla extrémně dlouhé nehty a nechal to tam, měl krvavý průjem a nějak to na té keramice zůstalo i po spláchnutí a nádobí myl jenom zevnitř, takže zvenku bylo půl centimetru zásob na horší časy.

Teď mám vedle v pokoji dva pilné studenty dvou různých pseudofakult. Co jsou v pokoji a vzhůru, tak jim jedou seriály tak nahlas, že slyším každé slovo. A slyším taky každé jejich slovo. Minule se bavili o tom, jakou měli Banderovci vlajku, co je geologicky zajímavého na nějakém regionu a že má slovenská hymna čtyři sloky (jsou to Češi). Žerou jenom fazole a párky a mají na okně plíseň jak si tam nevětrají. Sprchujou se půl hodiny (nenaučili se asi onanovat jinde než ve sprše) a na hajzlíku za sebou nechávají smrad takový, že včera z toho smradu na chodbě a v kuchyni pochcípaly mušky co jim lítají z pokoje. O posraném prkýnku a zaschlých hnědkách ve štetce na hajzlík se stačí zmínit jen okrajově.
Chodí spát ve dvě ráno. Což je nic moc když slyším každé jejich slovo a ty vylízané seriály. Jim je to jedno, vstávají na oběd a teď přišli ze školy. Takže my, kteří chodíme ráno na kliniky máme se spaním utrum. Včera sem za nima byl v jednu ráno, jestli si to alespoň neztlumí, že nemůžu spát. Podívali se na mě vyčítavě, že oni to už skoro ani neslyší a co že je vlastně otravuju. Že oni z našeho pokoje nic neslyší (že by to bylo tím že se učím nebo sem ve škole?) a že si mám dát špunty do uší. Když jsem jim vysvětlil, že bych ráno neslyšel budíka, tak nechápali o čem mluvím. Budík? WTF?

Před deseti minutami jsem slyšel jejich rozhovor:
První debil: "Kolik toho máš dneska?"
Druhý kretén: "Ještě musím přečíst tady tuhle kapitolu a dopsat to."
První čuramed opáčil uznale: "Tyjo, tak toho máš hodně."
Druhý vymazanec účastně poznamenal: "Ale ty to máš ještě těžší."
A první zmetkoid jen s výdechem dodal: "Mám to těžké no, ale nemůžu si stěžovat."

Pak se domluvili v kolik že půjdou dneska do té hospody a dívali se dál na seriál.
Já jsem se podíval na věci, co se musím dneska naučit, ne přečíst nebo opsat.
Ať se mi nikdo nikdy nediví, že nemám rád a dívám se přezíravě na filďáky a další vymazance studující obory, které na ně kladou takové nároky, jako průměrná střední škola. Všechna čest jedné nebo dvoum výjimkám co snad někde jsou (potkal je ale někdo? existují vůbec?)
Snad je to spánkovou deprivací, kterou mě štědře a slepě zásobují, ale sem tam bych je chtěl bodnout do karotidy, nebo dvou. Někdy zlomit jazylku a stopnout za jak dlouho se udusí... ale jinak mám lidi rád. Docela.

A teď jsem si ještě vzpomněl, že jeden z nich má prospěchové stipendium.
Jediné co dostáváme my medici je přinejlepším buzerace.

Spolubydlící, medik, mě uklidňuje vždycky takhle: "Však je na tom pracáku přejde smích."

EDIT: Urážení ostatních vysokoškoláků se stalo mou ubohou charakteristikou. Uvědomuji si, že i na ostatních oborech se musí člověk ohánět, a i když ne tak moc jako na medicíně, není to důvod být tak přezíravý a zbytečně nadutý. Proto berte tyto narážky jako slepé kopání do čehokoli a kohokoli, když dostanu jednu ze svých ublíženeckých a nesnášenlivých nálad. Není to nic co by moje psaní ospravedlnilo. Omlouvám se. Nicméně s tou úrovní hygieny výše zmiňovaných jsem to opravdu, vážně nepřeháněl. Ať už jste mi to ochotni věřit nebo ne.

Explicitní, nežný a dojemný? Prosím?

11. března 2014 v 22:19 |  nezařazené
Musím se podělit. Je to docela stará záležitost, ale stojí za to.

V čase videa 7:30 jsem si myslel, že jde paní čůrat k řece.
Potom jsem se začal bát, že se všechno zvrhne do nějaké mi neznámé varianty pornografie. (pracovně jsem ji nazval PPPP = pagan pregnant piss pornography)
Realita byla daleko více šokující.
9:50 to opravdu začalo!
14:45 už vidím hlavičku!
A 16:00 nezůstalo ani jedno oko suché. Další konspirační teoretik, odmítač očkování, harekrišnář a vegan je na světě.



Po proklikání toho videa (nevěřím, že se na tu krávu dokázal někdo dívat v kuse) si musíte přečíst tenhle článek z webu Žena.cz. Proč? Protože je to podle nich:
EXPLICITNÍ, NĚŽNÉ A DOJEMNÉ.

Autorka asi ráda hledá cizí slova ve slovníku, protože slovo explicitní nemůže být z její hlavy. Nikdo, kdo si myslí, že je tento porod v pořádku nemůže mít ani za mák inteliKence na to, aby chápal význam toho slova. Vyliskal bych ji a všechny domácí porody obhajující blázny spolu s ní.

Jak udělat zkoušku?

6. března 2014 v 19:34 |  zkoušky
Ne že bych byl tak skvělý student, který může rozdávat rady podložené jeho úspěchy. To nejsem. Jsem student, který může rozdávat rady podložené jeho neúspěchy. Od zkošek jsem vyletěl pomalu vícekrát než je úspěšně absolvoval a tak vím, kde dělám chyby. Pokusím se napsat obecný a veskrze idealistický návod jak uspět, ve kterém popíšu, co nedělám.

BĚHEM SEMESTRU

Na začátku semestru si vytisknout sylabus a otázky ke zkoušce!
- Musíte vědět, co váš čeká a co se po vás bude chtít, abyste věděli, co se máte vlastně učit. Taky je dobré mít přehled o tom, co se už všechno probralo abyste věděli, kolik toho neumíte.

Téma semináře/ cvika si přečíst předem.
- Nemusíte se to učit nazpaměť, stačí když víte, o čem je řeč a cviko vám pak dá straně hodně

Ještě ten den se dané téma učte.
- Budete to mít čerstvě v paměti i s poznámkami vyučujícího, co je krapet důležitější než jiné blbosti.

Po týdnu si zopakujte všecky témata ze všech předmětů.
- Opakování je jediná cesta jak něco umět. Když si to potom budete opakovat i za měsíc na zkoušení, tak o zkouškovém máte ulehčeno spostu, opravdu spoustu práce.

Nepodceňujte sílu sympatií.
- I učitel je člověk a když mu budete nesympatičtí, tak vás může i nevědomky potrápit víc než jiné. Pozor na neverbální projevy během hodin (povídání, psaní sms, masturbace pod lavicí, koulení očima, spánek, tři promile v krvi ze včerejšího Účka). Dobré je sledovat očima, sem tam přitakat (ale nekývat hlavou pořád jak debil) a snažit se být trošku aktivní. Nebuďte vlezdoprdelky. Ty nemají vesměs rádi ani učitelé ani spolužáci.

Nevěřte spolužákům, že se neučí. Lžou. Učí se všichni.

Chodtě mezi lidi (do hospody) a hýbejte se. Jinak přirostete prdelí k židli a mozkem k internetu, kde je jenom bordel.

O ZKOUŠKOVÉM
Vypracujte si reálný plán s opakováním a dodržujte ho.
- Co jste se nestihli naučit dnes, zítra taky nestihnete protože musíte stihnout celý plán na zítřek

Vykašlete se na internet (můžete ale číst tento blog) je to ztráta času.
- Nenajdete tam návod, jak se naučit na zkoušku a vypořádat se se svou nejistotou (opět - tento blog číst můžete, musíte! Prosím, čtěte mě ještě někdo krom maminky).

Hýbejte se! Běžte čas od času s někým ven!
- vezmětě neužitečný čas internetu a televize a raději se filtrujte účinněji

Nepřemýšlejte, učte se.
- Na přemýšlení nad tématem bylo času dost přes semestr (já vím, taky jsem medik, dělám si srandu). O zkouškovém si to máte zopakovat a naučit se. Co se týče přemýšlení nad zkouškou (co když si vytáhnu tohle, co když se examinátor špatně vyspí, co když si na nic nevzpomenu) je to největší chyba, které se během zkouškového můžete dopustit.

Spěte, dejte si sedum hodin spánku denně. Jinak se zblázníte.

U ZKOUŠKY
Vyčůrejte se.
- Hodně zkoušek sem dělal s extrémně plným močákem a spíš jsem chtěl, aby mě už konečně vykopli a já si mohl ulevit. Jednou jsem potom čůral dvě minuty (schválně sem si to stopnul, ale pravda je, že jsem v honbě za osobním rekordem trošku používal m. sphincter urethrae externus a účelově tak zpomaloval proud. Dvě minuty nejsou jen tak.)

Buďte zdravě sebevědomí.
- Nenoste ale nos nahoru, takové bych nakopal a určitě se mezi zkoušejícíma najde hodně lidí mi podobných. Nebuďte ale ani jako zpráskaní psi, examinátor si to může vyložit tak, že umíte prd.

Nehádejte se.
- Diskutovat se mělo v seminářích. To, že se cítíte ublížení a ukřivdění je většinou jen váš subjektivní pocit

Nevěřte svým spolužákům.
- Někdo říká, že to byla brnkačka, určitě nebyla, machruje. Někdo, že chtěl úplně všecko a že ho schválně potopil. To jsou lidi, co si nedokážou přiznat, že to opravdu neuměli a hážou to na zkoušejícího.

Na potítku nepiště slohovou práci.
- Lepší je si otázku přehledně strukturovat, napsat si jenom pojmy a ujasnit si o čem budu mluvit. Zkoušející nechce, abyste mu četli.

Odvěďte zkoušejícího od oblastí, které neumíte. Mluvte o tom, co umíte.

Nepoužívejte "a tak dále".
- Je to krásná nahrávka na smeč "A co ještě patří do toho a tak dále?".

Když máte něco vyjmenovat a umíte to, natahujte to!
- Tvařte se, že není problém o tom hovořit. Tvařte se, že je těžké si vybrat co říct první. Nemluvte sekaně s pauzama, ale snažte se aby to vypadalo, že mluvíte s rozvahou!

Udržujte oční kontakt.

Na konci slušně poděkujte, usmějte se a to i když vás vyhodí. Vezměte to jako dospělý a nenaserte zkoušejícího. Nejste tam sami a vaším zkoušením celý den nekončí. Neposerte to lidem, co jdou po vás.

Pamatujte že i zkoušející je jenom člověk a není mu příjemné vyhazovat. Co má ale dělat když víte houby? Sám se spíš divím, kolik trpělivosti se mnou examinátoři měli. Já být na jejich místě, tak bych mi párkrát rozmáznul palicí hlavu.

Je pravděpodobné, že jsem na něco zapomněl. Přidejte pro další generace trošku kritiky nebo doplnění. Děkuju :-)
I tak se to ale stejně nedá zvládnout jak si to tak po sobě čtu.

Jací lidé se hlásí na medicínu aneb profily mediků

25. února 2014 v 18:54 |  nezařazené
1. Člověk, který prostě neví co si má představit pod všemi těmi názvy jiných oborů.
2. Sebemrskač.
3. Někdo, kdo nechce být pětistým třiadvacátým tisícím ekonomem v ČR.
4. Člověk, který chce najít po škole práci, (i když na 0,2 úvazek od nevidim do nevidim).
5. Někdo, jehož jediný nebo hlavní cíl je pomáhat lidem (haha, ten se povedl! :-D)
6. Baví ho biologie a chemie, ale nechce být učitel.
7. Chce řezat do lidí, legálně a za peníze.
8. Chce mít v nemocnici jako její zaměstanec protekci.
9. Někdo s romantickou představou sebe sama, běžícího po chodbě v bílém plášti zachránit život komplikovaným zákrokem.
10. Člověk který neví, jak lidi (živí) páchnou.
11. Kariérista, který si všiml, že polovina politiků má před jménem MUDr.
12. Člověk který si váží lékařů a myslí si, že si budou lidi vážit ho. (hahaha, dneska mi to jde)
13. Někdo schopný se naučit nazpaměť 1000 stránek, ale neví, o čem to vlastně je a neumí odebrat krev a smrdí mu z pusy.
14. Klučina co si myslí, že jsou všechny sestřičky sexy a všechny s ním budou chtít mít na lékařáku nevázaný divoký sexxx.
15. Člověk co si myslí, že bude mít hodně peněz.
16. Někdo, kdo nechce dělat úplně neužitečnou práci.
17. Syn/ dcera od rodičů se třemi ordinacemi, tzv. winner

Co z toho je váš případ, popřípadě co si myslíte, že mi tam schází?

A pak že jsou seriály ztráta času

8. února 2014 v 11:36 |  nezařazené
Zastávám názor, že seriály zbytečně zabírají čas, který se dá strávit lépe. Ne že bych se na ně nedíval :-D
Tohle si musíte přečíst
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=801144

Kdyby mě tak trošičku přejelo auto

28. ledna 2014 v 10:08 |  já a studium
Už jste někdy chtěli předejít ostudě a jakkoli se vyhnout zkoušce na kterou jste nic neuměli? Protože si moc dobře vzpomínáte jak pěkně vás motivoval pan doktor Machálek ke studiu na další termín z anatomie?
"Zkouška je od slova umět! Pane, to je nehoráznost!" (Ach, ty krásné idealizované vzpomínky na prvák... aneb vytáhnout si zuby bylo to nejhezčí co mě kdy potkalo)
A zároveň se už nemůžete odhlásit, protože termín odzápisu vypršel týden před termínem?

Pobavil jsem sám sebe když sem si v tom zmaru říkal: "Kdyby mě tak večer trošičku přejelo auto. Abych nemusel ráno na zkoušku ale abych si mohl jít odpoledne zacvičit a večer na pivo!"

Moje slabá polovička

25. ledna 2014 v 2:17 |  já a studium
Existují medici, kteří se vždycky na zkoušku naučí slabou polovinu a nějak jim to vyjde.
To je bohužel můj případ. Takže jsem poslední, kdo by měl psát blog a dávat rady. Zrovinka včera jsem si vzpomněl, jak jsem před čtyřmi dny hrdě prohlásil přítelkyni, že půjdu na zkoušku připravený tak, jak jsem ještě nikdy nebyl. A to bych určitě šel, kdybych se od té doby dokázal něco pořádného naučit. A tak jsem včera do půl páté ráno ponocoval ne nad učením, jak by se před zkoušou hodilo, ale s úvahami o zbytečnosti života a snažení se.
Jsem typický příklad teoretika. Moje studijní plány jsou barevné, načrtnuté podle pravítka a je v nich propracovaný systém opakování. Teoreticky jsem se už toho dokázal naučit tolik, že by to stačilo na červený diplom. Prakticky jsem ale pořád jen alkoholik, který teď už zase chlemtá navečer pivo. Asi bych se měl krotit, mám z obou stran v rodině samé ethyliky. To mi připomíná, že je dneska Miloše.
Takže jak jsem říkal. Vždycky jsem se naučil polovinu a ono to nějak vyšlo. A pak jsem se vždycky cítil neskutečně provinile a zapřísahal se, že příště už to bude jinačí. A ono to není jinačí ani teď a to jsem na škole tři a půl roku. Jsem mistrovský kousek, který v sobě kombinuje neskutečného puntičkáře a největšího flákače, kterého znáte. A to mě neznáte. Teda, pořád doufám, že jsem si zachoval nějakou anonymitu, ale to zdání se mi pomalu rozplývá jako pára nad hrncem. Stejně tak se rozplývá i moje vůle pokračovat v učení. Nechci, je mi to jedno, profesoři snězte si mě.
Zase jsem to posral a čas už není.
Je mi za sebe hodně trapně.
A tady to je taková moje terapie, asi.
Chybí mi něco a nevím co. A na internetu to neumím najít. A odpověď 42 mi nestačí. Někdy mám pocit, že nestuduju medicínu, ale že medicína studuje mě. Pac a pusu.

Tím jsem chtěl asi říct, že nemáte mít strach. Udělat zkoušku je něco jiného než se na ni naučit.

Začnu zase psát, fakt!

22. ledna 2014 v 0:27 |  nezařazené
Zdravím všechny,
nevydržel jsem to. Svatosvatě přísahám, že začnu znovu psát. Nechci vás, moje milé čtenáře kteří tady stále chodí v počtu větším než malém, nechat napospas černé díře internetu a jeho pseudointelektuálům.
Ehm. Teda těm dalším,... kromě mě.
Protože se mi zželelo mojeho milovaného spolubydlícího, klečícího a brečícího ráno před naším domem s obrovským transparentem "Milujeme Jenommedika, začni znovu psát lásko!".
Možná ze mě mluví ten zkvašený chmel, možná chci znovu začít protože "všechno je lepší než učení se před zkouškou aneb jdu si utřít prach a uklidit pokoj... a pak zajdu k babičce", možná už mám něco připravené, možná jsem se tak narodil, možná je to Maybelline.
Do dvou týdnů prostě napíšu článek, ve kterém se vám omluvím a zdůvodním proč nebudu psát konkrétně o škole a pacientech. A taky nakydám hnůj na nějaké nelidi, ať to má nějaký Glanc a je to Super. Ať se to prostě snese z nebe jako Blesk. Jen to bude bez vtipu a nahé osumnáctky.

Takže se zatím mějte pěkně,
prvákům přeju ať věří, že ta chemie jim k něčemu bude,
druháci, vy si užijte volna,
a třeťákům přeju aby zdolali multirezistentní mikrobiologii...
sám sobě a vyšším ročníkům nic přát nebudu, nezasloužíme si to :-P

Končím s blogováním II. - A co já? A co medicína?

30. června 2013 v 23:19 |  nezařazené

Co se týče mě samotného, tak jsem si nedávno uvědomil, že medicína je opravdu to, čemu se chci věnovat. (Předtím jsem to věděl, ale uvědomit si je něco úplně jiného.) Ne kvůli peněz a ne kvůli nějakému společenskému postavení. A taky že se neučím proto, abych udělal zkoušky, ale abych nabyl co nejvíc vědomostí, na kterých bych pak měl stavět a uplatňovat je v praxi. Abych se uměl postarat především o moje blízké a milované a o sebe. Ruku na srdce, neznámí lidé jsou u mě až na druhém míste a vždycky budou. Ale to, že se budu snažit umět co nejvíc abych pomohl rodině a kamarádům je pro mě výborný hnací motor a bude mít dobrý dopad i na ostatní, takže svědomí mám čisté.

Všechny teoretické předměty mě ubíjely celé tři roky a už se těším na změnu. Konečně uvidím, co bylo a co nebylo relevantní. To, co bylo a nebudu umět se doučím. To, co mě ubíjelo a co nikdy nevyužiju... no co už. Celé tři roky jsem byl nervózní hromádka, ale teď jsem nad věcí, jak jsem ještě nikdy nebyl. Ono na těch zkouškách opravdu vlastně tak moc nezáleží. Záleží na tom, jak si spojíte dvě a dvě dohromady a jestli vám to myslí. Záleží na konečném výsledku. Tohle hlavně berte jako vzkaz pro všechny, kteří to mají stejně, jako jsem to měl já. Studujeme, abychom byli lékaři a ne abychom uměli milión stránek teorie.

Ale to nemění nic na tom, že naše fakulta je pro nás skvělé podhoubí, veledůležitý odrazový můstek. Na zkouškách nezáleží a musíte být nad věcí, ale nezapomínejte, že je pořád potřeba studovat svědomitě. Tam venku na nás čekají opravdoví nemocní se skutečnými problémy, které budeme muset řešit my! Tam venku je doopravdový svět.
Jinak pevně věřím, že v nás roste nová generace lékařů. Generace, která si nenechá nasrat na hlavu od pojištoven a od lidí ve vedoucích pozicích, kteří jsou nekompetentní a zasloužili pověsit na háky. Doufám, že nás všechny okolnosti nesemelou do jedné velké hnusné paštiky našeho zdravotnictví, ale že naopak my, nová krev, z našeho zdravotnictví uděláme fungující systém. Protože záleží jenom na nás, jak to tady bude vypadat.

Tak se mějte všichni fajn, studujte a bojujte!
Držím vám všem moc palce!

Další články



Kam dál