Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Tak co zkoušky, těšíte se?

Včera v 21:47 |  nezařazené
Cítíte se asi takhle, když se podíváte na seznam otázek a termíny vypsané ve stagu?


A pouštíte si takovéhle ubrečené písničky a litujete sami sebe?


Ha! Znám vás jako svoje boty.
Nebojte. To nějak dokoulíme jako každý rok!
Držím palce!
 

Výprodej

4. května 2015 v 21:31 |  já a studium
Kdyby tak v obchodech prodávali v plechovkách náhražku spánku. Umíte si představit ten nápor při slevách typu:
"Nové balení s dvaceti procenty spánku navíc za původní cenu."
"Výprodej zásob spánku!"
"Dvě noci za cenu jedné!" ... no tohle evokuje zrovinka něco jiného, ale to ten dvojsmysl je milý.

To mám zase jednou před zkouškou uvzdychanou náladu. Klasická nestíhačka za kterou si můžu sám! Už zas. Nekonečný příběh hadra. Sám sebe seru a sere mě to. Vlastně mě sere všecko a skoro všichni. Kolikrát se musím ještě spálit, abych pochopil, že věta "Dneska nic moc, doženu to zítra." je stejná jako "Jdem na jedno."
Jak se mi podařilo dobelhat se do čtvrťáku? Nechápu.
Nabízí se další otřepané a plané sebepřesvědčování:
"Tuhle zkoušku prostě nějak oseru, stejně to nebudu potřebovat. Ale na ty další se budu už fakt učit pořádně."
Jen abych si jednou před spaním neříkal:
"No nic, na tenhle pokus atestace jsem se vysral, ale příští týden na to vletím."

A ano, moje příspěvky jsou čím dál fádnější a o ničem. Ale zato jsou zdarma.

Kratší studium? Odvody?

15. dubna 2015 v 18:56 |  nezařazené
Když je dneska tak krásně, tak si na odlehčenou dáme nějaký ten politický článek.

Možná se nám zkrátí studium medicíny z šesti na pět let. Pokud budou naši páni poslanci dost odvážní na to, aby si pohráli s implementováním evropské směrnice tak, jak to umožňuje, bylo by to možné. Počet výukových hodin by musel zůstat stejný jako je dnes, tj. 5500, ale minimální doba studia by se mohla teoreticky zkrátit právě na těch pět. Tak nevím, mně na dostudování nestačí ani těch šest :-D Plzeňští by to možná uvítali (rýp a mrk). Že by po kocourkovském postgraduálním vzdělávání chtěli mrzačit i to pregraduální?

V souvislosti se zhoršenou bezpečnostní situací se mluví o odvodech. Od roku 2017 půjde k odvodu každý, kdo ten rok dovrší 18 let věku. Že se nás to netýká?
"V případě ohrožení by první šli muži a profese, které potřebujeme k podpůrným jednotkám, např. lékaři a jiní zdravotničtí pracovníci."
Odvedeny by nebyly jen profese, které jsou důležité pro chod státu. Jako jsou ústavní soudci, poslanci, hejtmani, hasiči a policisté. Takže si zapamatujte, že jako budoucí lékaři nejste důležití pro chod státu. :-P

Co si o tom myslíte vy? Pět nebo šest let? A šli byste případně do vojenského?
Za mě je to šest let a ano, šel.
 


Klasické situace

9. dubna 2015 v 0:08 |  já a studium
Ten pocit když...
...v testu byla správná odpověď něco, co jste nikdy neslyšeli. A když se podíváte do doporučené literatury, tak to nebylo ani tam.
...vám na zkoušce řeknou, že to, co říkáte, je totální kravina. A když se potom doma podíváte do učebnice, je to tam.
...se uděje ta samá situace a ještě k tomu vás zkouší ten, co tu učebnici napsal.
...vás to donutí nevěřit ničemu a nikomu.
...to máte na háku.

Zkoušky ve čtvrťáku

6. dubna 2015 v 21:52 |  já a studium
Tak zkoušky se optimálně skládají hned po zkončení blokové výuky daného předmětu. To znamená už během semestru. Což je na jednu stranu moc fajn, protože můžete mít celé zkouškové vyhrazené pro excesivní pití. A někdo pro jiné domněle užitečné aktivity. U mě to už je klasicky tak, že se mi to všecko posouvá a během bloku se učím na předmět co jsem měl mít před měsícem, dvěma. No a nedávno jsem měl zkoušku z předmětu, který jsem měl mít za sebou už na začátku listopadu. Klasika.
Nechce se mi, víte jak to je.
Nebudu psát o každé zkoušce článek zvlášť, jak jsem to měl ve zvyku. Místo toho tady zevrubně popíšu to nejdůležitější o těch nejtěžších zkouškách. Opět ale platí, že tady žádné faktické informace moc nenajdete. To si přečtěte Jirku Lapku a jeho politicky korektní články. Jiřímu zdar! :-D

Nejtěžší jsou neurologie, farmakologie a dermatologie. Ne nutně v tomto pořadí.
V neurologii vás nemile překvapí, že skripta obsahují všechna jména, která kdy ve Francii či Německu popř. jinde existovala. Je to obsáhlé a napsané user-unfriendly a jsou tam chyby, které sice bdělý čtenář odhalí, ale problém je, že jakmile ta skripta otevřete poznáte, jak málo fungují hyptonika z lékárny a že by si měly babičky před spaním pročítat gnostické poruchy. Ale to může být jen můj pocit, že. Největší zrádností bloku neurologie je, že si říkáte "Mám šest týdnů, teď vypnu, pohodka." Abyste pak nestíhali a nadávali na všechny ty chytré pány, kteří popsali každé mrknutí oka nebo ucuknutí. Takže největší rada zní nepodcenit to ze začátku. Raději si to v klidu oťukat ze startu ať si uděláte obrázek kolik času tomu budete muset věnovat a kolikrát do týdne si můžete vylít hlavu. Nebo něco jiného. Co já vím. No a další věc je, že i když to budete umět, tak na zkoušce můžete hodně rychle a neslavně vyhořet na faktoru K. Někdo si prostě vždycky vytáhne černého Petra a jde ven.

Farmakologie je taky pěkná výzva. I když při učení si alespoň uvědomujete, že ji potřebovat zkrátka a dobře budete. Minimálně některé její části a těžko si prostě zavoláte konzilium jako v případě neury že. Nemluvě o tom, že ty léky budete už muset na klinikách znát. Alespoň rámcově. Na zkoušce vás nikdo nevyhodí, pokud neřeknete úplné nic a nebo budete už od pohledu vypadat jako tragédi. Podle mého se jednalo o férové zkoušení a pan docent Urbánek, jakkoli na přednáškách a cvikách pouští hrůzu, je milý a když vás vyhazuje, tak s klidem. Žádný tyátr. Je toho hodně, blbě se to pamatuje a to co si budete pamatovat se vám bude motat dokupy. Takže asi to bude znít ohraně, ale i tady platí kdo dřív začne, dřív a líp dopadne.

Dermatologie je fuška. Žlutá barva a příjemná velikost skript sice může svádět k pocitu, že to bude oukéj, ale chyba lávky. Jen pročíst si to je nad síly běžného smrtelníka a naučit se to jde snad jen z poloviny a těm nejlepším šprtičům (všechna čest, to nemyslím zle). Větší odpor jsem ještě nikdy k ničemu neměl. Snad krom umývání nádobí na koleji. Tady samozřejmě taky platí, že je nejlepší začít zavčasu. Ale reálnější je apel na to, abyste se do toho vůbec pustili. Protože donutit se učit dermu, to chce koule a žaludek. Ale třeba vás to bude bavit. I když je pomocí evidence based dokázáno, že nebude.
Asi tak. O dalších předmětech se mi psát nechce a i tenhle článek jsem napsal na jeden zátah a odmítám si to po sobě kontrolovat, takže se omlouvám za případné chyby. I když... ne, je mi to jedno. Thug life blogger for life! :-D

Patola

24. března 2015 v 22:54 |  studijní materiály
Píšete kvůli materiálům do patologie, a tak tedy přidávám odkaz na jakš takš vypracované otázky do patologie. Ale není tam všecko.
A pak vypracovanou patologii od Langenbecka, ze které jsem se učil já. Není podle našich otázek, ale je to napsané srozumitelně a lidsky. Ale taky tam není všecko :-D


Pro další studijní materiály, které kolují mezi studenty ale k vám z nějakého důvodu nedokolovaly (najděte si už konečně kamarády!) piště na jenommedik@email.cz, ze kterého jsem prozatím jen posílal emaily mým mnoha obdivovatelkám.
No, hehe *škrábání na hlavě* ...tak né no.

Motivace

20. března 2015 v 22:37 |  já a studium
Existuje nepřeberné množství důvodů, které nutí do učení nebo pomáhají sebrat sílu k dalšímu boji. Jakkoli to zní pateticky. Mám spoustu věcí na práci a proto přirozeně raději přemýšlím nad tímto a snažím se to přepracovat do čtené podoby. A doufám, že jste stejně jako já rezignovali na přínosné a věcné články :-D
Tak tedy.
Čerství medici berou energii z nadšení: "Jsem na medicíně, jsem medik. Juchů!" A taky ze strachu z vyhazovu od zkoušky nebo ze školy jako takové, který je některými vnímán jako konec světa. Tenhle přístup vydrží různým lidem různě dlouhou dobu.
Pak vás párkrát vyhodí, párkrát uděláte zkoušku ani nevíte jak. A strach ze zkoušek je ten tam. "No co, tak tam půjdu znova, nó Bóže." A postupně odezní i to nadšení, že nosíte bílý plášť a čtete si v největších knížkách, co jste kdy viděli.
Tenhle přístup například u mě zmizel ve třeťáku u mikry. A od té doby jsem v limbu, mám to na háku (nebo se tak alespoň snažím vypadat?), a nechce se mi ani nic.
Čekám na opravdovou motivaci. Tou je podle mě uvědomnění si, že jste medik nebo medička. Že z vás bude opravdový doktor či doktorka v opravdové nemocnici s opravdovými pacienty, kterým můžete svou nevědomostí opravdu ublížit!

Ták, další článek o ničem je na světě. Ale co, furt lepší než číst Ona Dnes nebo koukat po desáté na trailer k páté sérii Game of Thrones, když se zrovna nechcete učit. Zítra na plese, čáu.

Muška jenom zlatá

18. března 2015 v 14:33 |  nezařazené
Jak čas plyne, začíná vyvstávat v životě mediků a mediček zásadní rozdíl. My kluci, čím jsme ve vyšším ročníku, tím větší máme výběr potencionálních spoluneřestnic. Zatímco holky medičky mají na škole výběr užší a užší, i když jejich biologické hodiny tikají rychleji a rychleji. Ne, že bych já ten svůj širší výběr realizoval do alespoň pokusu o zdárný konec, tj. nalezení mé životní lásky, budoucí matky mých dětí. Ale když už bude nejhůř, rozhodím před nemocnicí ruce a zvolám svým mužným hlasem: Sestřičky, snězte si mě! A ono to zafunguje. Vsadíme se? Moje kolegyně na tom budou hůř. Všude okolo jen sestřičky, sem tam nějaký dysmorfický saniťák a kolegové zaobírající se sestřičkami nebo fotbalem.
Proto, v souladu s fakty uvedenými výše, apeluji na vás, medičky nižších ročníků. Netvařte se sakra tak kysele a vemte si sukně, když už je tak pěkně! Rozhoďte vlasy a sem tam se usmějte. Místo Čiháků, Silbernáglů, Ledvinů a Povýšilů vemte do rukou svou živelnou ženskost a mrskejte jí kolem sebe jako kdyby jste muškařily.
Protože co je štěstí? Muška jenom zlatá. Malinký úsměv, pohled, jiskřička. A my na to štěstí čekáme...


Článek je věnován všem medičkám. Zvláště těm z nižších ročníků a speciálně těm, které po mé kamarádce při cestě vlakem do Kyjova vyzvídaly, jaký jsem.*
____________________________________________________________________________________________________________
* Jsem nespoutaný živel s mužnou sílou, ale zároveň stálý a něžný. Jsem intelikentní a mám vtip. Jsem životní optimista, v lásce bezelstný. Mé svaly a sebejistota jsou jen křehkou skořápkou, pod kterou se skrývá něžná duše toužící po tom milovat a být milován. Neasi. :-D A zapomněl jsem na skromný :-D

Hádanka

26. února 2015 v 21:09 |  nezařazené
Je to ústav na LF, ale doktoři tam nejsou.
Chodí v bílých pláštích, ale nepotřebujou je.
Učí právo, ale právníci to nejsou.
Učí politiku, ale politologové to nejsou.
Učí epidemiologii, ale epidemiologové to nejsou.
Učí statistiku, ale matematici to nejsou.
Mají tisíc titulů, ale žádný z medicíny.
Kdo je to?
Výherkyně se mnou stráví noc snů. A pokud to bude muž, tak dvě noci! :-D

Učte se, já už taky budu

23. února 2015 v 15:26 |  já a studium
Mám chuť napsat burcující článek, duchaplný a uvědomělý.
Chci vás navnadit na studenstskou vlnu, donutit vás sednout si na prdel a učit se.
Postrašit vás, jak moc důležité je nezaspat přes semestr.
Ale kašlu na to, protože vy jste určitě stokrát lepší studenti než já, Flákoň Dlouhýnosnaučebnice.
Tak nic takového psát nebudu.
Krom toho na uvědomělé články tu máte Jirku Lapku ;-)
A jen se s vámi podělím o můj největší strach:
Já mám být už za dva a půl roku vypuštěn na opravdové lidi a jsem posraný až za ušima, že se mi podaří někoho zabít. JÁ a doktor! Taková blbost.
Jdu se kývat tam a zpátky na židli, mumlat si pod nosem "doktor vole" a sem tam propuknout v hlasitý démonický smích.
Usmíváte se? Culíte se jaký jsem blbec a co to píšu za mamlasoviny?
No ten smích vás právě přejde až se vám budu starat o maminku.
MUHEHEHEHE
:-(
Jdu se raději učit. MUHEHEHEHE

Ulehčeme si učení

21. ledna 2015 v 1:14 |  rady a tipy
Co hodně pomáhá jsou mnemotechnické pomůcky a představovat si, co se zrovna učíte v co nejvíc D formátu jak to jen jde. 3D je slabota, borci umí i 9D (časoprostor... vsuvka: a vynechme řečičky, že je vesmír jen 2D projekce horizontu události, to je takový trend jako Tokio hotel, nikdo si za dva roky nevzpomene, že byl... tedy časoprostor, činnost, smrad, teplotu, nutkavý pocit na čůrání a nespokojený doktor-učitel za prdelí)

Nějaké z mých mnemotechnických pomůcek jsou například antikoagulancia nadroparin a enoxaparin. Na nadru je noxa.
Nebo antiepileptikum ethosuximid, neboli T lék.
anTiepileptikum
eThosuximid
blokátor T vápníkových kanálků
nežádoucí účinky jsou aTaxie, úTlum kostní dřeně
a používá se na absence.
Že ve slově absence není T? No jasně, vždyť je to absence! :-D

A kdo čte mezi řádky tak ví, že nestíhám a jsem v dupě. Dupa. DUPA! Řekněte to nahlas.
Dnes mi došlo pivo, tak čekám kdy přijde delirium. Na to pomáhá diazepam. Do dupy!
Třeba.

Noční předsevzetí

17. ledna 2015 v 23:39 |  já a studium
Když už ležím o zkouškovém v posteli, ne protože by se mi chtělo spát, ale protože se mi už nechce učit, tak si říkám:
"Dneska to nevyšlo, ale začal jsem fakt dobře. No nic, zítra stačí to tempo udržet celý den. Zopakuju, co jsem udělal dneska, dodělám co jsem nestihnul a naučím se porci otázek pro zítřejší den."
...
"No jo, to jsem říkal už před týdnem."
...
"Ale zítra na to už fakt vletím!"

Noc před zkouškou:
"Příště si vytisknu otázky už během semestru a začnu se učit včas!"

Úklid!

15. ledna 2015 v 13:14 |  já a studium
Když se mám učit, teoretizuju. Teoretizuji, tedy neučím se. Neučím se, tedy jsem... v řiti.
A moje teorie pro dnešní den byla: jak mám mít pořádek v hlavě, když mám v pokoji bordel jak v heroinovém doupěti? A tak jsem si uklidil, poctivě, detailně a věnoval jsem tomu víc než obvykle (což není problém když uklízím jen o zkouškovém).
A ono to nepomohlo.
A tak jsem prokrastinoval alespoň praktickým způsobem. Mé oblíbené jiné metody vyhýbání se učení jsou hra na hudební nástroj, na nervy a hra na "co by kdyby" a "kdybych byl býval", která mě zaměstnává víc, než chození na záchod v patnáctiminutových intervalech. Prakticky se totiž živím jen kofeinem a pojídáním atmosféry odporu k učení, která se dá nakrájet, namazat a požvýkat.
Krom dezintegrace myšlení a panických atak, že na mě za rohem číhá pan docent Urbánek aby mě vyzkoušel, jsem ale v poho.

Heh, panická ataka. Až teď mi došlo že to je docela pěkný dvojsmysl.

Ach, to zkouškové.

13. ledna 2015 v 22:35 |  nezařazené
Omlouvám se všem prokrastinátorům za nečinnost. Nové články budou, zřejmě. Ale až po zkouškovém.

Úplně nejvíc nechutným předmětem se stává....

22. prosince 2014 v 18:12 |  nezařazené
To rozhodnete vy ve zbrusu nové anktětě!
Konec subjektivním kňouráním, který že to předmět je ten nejvíc obtěžující, zbytečný, nadhodnocený a ubíjející. Pojďme hlasovat jako civilizovaní lidé. Pojďme demokraticky zvolit předmět, kteréhož katedru byste chtěli zapálit nejvíc.
Udělejte si radost, když přicházejí ty Vánoce, a nahažte internetovou špínu na svůj nejméně oblíbený předmět. Slovní hodnocení v komentářích je více než žádané.

P.S.: Anktera se vám zobrazí po kliknutí na nadpis článku. Vybral jsem ty předměty, které jsou obecně vnímány jako nejvetší ztělesnění Satana v sylabech.

Další články


Kam dál