Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Sedím si tak ve studovně...

31. října 2016 v 17:42 |  nezařazené
...odvrátím se v mrákotách od učebnice a mžourám do biofilmu mediků. Všichni s plným nasazením předstírají úmorné studium. Přitom pro polovinu je návštěva studovny spíše společenskou událostí, známe své lidi. Koukám po lidech. Lidi koukaj do učebnic. A pak se to stane.
Ne, nesetkal jsem se pohledem s láskou mého života, ani ke mě ve slo-mo neběžel primář nabídnout mi místo snů za to, že o svém volném čase sedím na zadku a učím se obor, co chci dělat.
Před holčinou neurčitého ročníku a studijního oboru ležel otevřený notebook a tam... dámy a pánové... TENHLE BLOG.
No potěšilo mě to, žeano. Že jsem úžasně konstruktivně zábavný jsem věděl, ale tahle přímá konfrontace mě zarazila.
Jaká je pointa?
Žádná, děkuju slečně a vám všem za laskání mého ega.
 

Pamatuju...

18. září 2016 v 19:47 |  nezařazené
Pamatuju foyer starých TÚ se skříňkami. Tam, kde je studijní oddělení bylo bůhvíco a naproti přes chodbu byly učebny v dnes průchozím prostoru, který ohraničují sloupy a okna.
Pamatuju záchody na starých teoreťácích a oduševnělé nápisy mezi spárami: "Ty jsi p**a." "A ty ruský tank."
Pamatuju nové TÚ, když ještě vypadaly takhle:
Pamatuju Tozziho na interně (byl super a anonymní stížnost od bezpáteřních kuliferdů ho potopila).
Pamatuju časy bez chirurgické a pediatrické propedeutiky.
Pamatuju prof. Holibku a dr. Machálka.

A dneska mě borec na koleji pozdravil "Dobrý den." (pozn. Opravdu se to stalo, nejedná se o jednu z mých dramatizací uměle zvyšující atraktivnost mého života.)

...

Tak proč po mě chcou 19 leté brigádnice v Lídlu občanku, když si jdu pro pivo?!

P.S. Taky si vzpomínám, že jsem vám slíbil onu příručku ke studiu medicíny. Zatím mám jen dvě kapitoly. Nemám čas ani elán. Sorry. Stáže a teď státnice. Víte jak.

Nový "projekt"

6. dubna 2016 v 0:17 |  nezařazené
S blogem jsem v prváku začal, protože jsem neměl žádného staršího známého medika, který by mi řekl co a jak.
Nevěděl jsem vůbec do čeho jdu a co mě čeká. A nechtěl jsem, aby se ostatní utápěli v podobné nevědomosti.
Bohužel se stalo to, že přínosné články zapadly do balastu citových výlevů a fňukání. Což je škoda a blog podle mého názoru funkci ztratil.
Proto jsem se rozhodl moje tipy, rady a nápady sepsat do konzistentnější formy.
Zkrátka a dobře se chystám napsat a poskládat jakousi příručku. PRŮVODCE PRO UCHAZEČE I MEDIKY.
A to tak, jak mi huba narostla, tedy "per hubam congenitum" (nebo -tarum, co já vím). Takže o moje rádoby vtipnosti a prazvláštní slovosled nepřijdete. O brachbýdné gramatice nemluvě.
Měl by to být průřez všeho, co může zajímat středoškoláky i mediky v různých ročnících. Něco obecně, něco konkrétně a hlavně politicky nekorektně. Známe se, že.
Zatím pracuju na konceptu, kapitolách a předběžném obsahu. Budou tam určitě věci co jsou na blogu plus nějaká up to date editace. A taky chci ten paskvil nechat recenzovat u pár lidí, o kterých si myslím, že by mohli svým pohledem a kritikou přispět.
Nečekejte zázraky a nečekejte to rychle. Jsem po uši v průseru ve škole i osobním životě. Reálné datum zveřejnění odhaduju na konec prázdnin. Snad dřív.

P.S.: To co jsem dříve psal o mých vypracovaných otázkách, tzn. že je oskenuju a uploaduju platí. Ale všeho dočasu. Bude to něco z interny, farmakologie, trojboje...ááá to je tak všechno, pokud mi z toho nejebne.
 


Končím

29. března 2016 v 20:31 |  nezařazené
Víte co? Já jsem ten poslední z neúspěšných idiotů, kteří by měli něco ze sebe filtrovat do světa.
Chytrému napověz, hloupému zakaž internet.
Končím s blogem.
Na fb si přidejte stránku Medické blogy. Píše tam kopa lidí hromadu věcí. Mě škoda nebude.

LF vz FZV 2

17. března 2016 v 21:15 |  nezařazené
Ne, že bych chtěl provokovat... :-D
Ale vidíme ten rozdíl, jo?
Ale medici bacha! Nepoužívat záchody, které patří FZV! Jedna hrdá kantorka FZV by to nemusela přežít!
By mě zajímalo, jak moc jí hýbe žlučí, když jde učit na NAŠE Teoretické ústavy a vidí tu malou tabulku dole, nad kterou se ční nepřehlédnutelný nápis "vytesaný do skály" :-D
Ah, život je krásný.
Teoretické ústavy jsou krásné.
Medičky jsou krásné.
Studentky FZV jsou krásné.
Počasí je krásné.
Moji spolubydlící jsou krásní. Nechcete je někdo? Zaplatím vám, když si je vezmete. Nebo alespoň ledvinu jednoho z nich? Přes noc zařídím, zaříznu. Pozn. aseptické podmínky se u nás na koleji nevedou. Tady by mikrobiologové mohli i ze vzduchu vykultivovat kompletní taxonomické menu.

Fakulta zdravotních věd má s mediky problém? Poď ven!

5. března 2016 v 19:20 |  nezařazené
S Fakultou zdravotnických věd jsem nikdy neměl problém a vlastně nemám doteď. Ona se mnou (resp. s námi jakožto mediky) taky zřejmě nemá problém. Až na jednu vyučující.
Byli jsme na nejmenované klinice v blíže nespecifikovaný čas.
U jednoho stolu seděly studentky FZV, u druhého my, holky z LF. (No co, máme prý feminizaci medicíny. BUBU!)
Odnikud a z ničeho nic se objevila nanicovaná kantorka FZV se slovy:
"Vy jste medici? Tak tady nemáte co dělat! Tento prostor, včetně skříněk, stolů a stoliček financovala FZV. Platíme i toaletní papír a vodu na těchto záchodech!"
Podívaly jsme se (my holky) na holky z FZV. Ony se podívaly na nás. Začali jsme se smát. (Měkké "i" jako rebelie proti feminizaci.)
Holkám jsem sdělil:
"Takže víte co. Teoretické ústavy postavila a udržuje za své prostředky Lékařská fakulta. Takže tam nemáte co dělat. Natož aby jste tam chodily na záchod, protože ten toaletní papír prošívaný zlatými nitkami platíme my."
Holky se zasmály.
Té dekompenzované paní jsem s úsměvem sdělil:
"Nebojte. My se po použití vašich toalet neutíráme ani neumýváme."
Ta paní to nepochopila a řekla:
"Tak to je mi těch pacientů, které vyšetřujete, líto."
Mně zase bylo líto jí. No, víc asi jejího manžela.
Vy z FZV si to neberte osobně. Nemůžete za to, že se nějaká ženština špatně vyspala.

Co všechno jsem podělal a stejně jsem v pátém ročníku

2. března 2016 v 22:34 |  k zamyšlení
Klopýtat je dovoleno.
To by mohlo být moje motto. A že jsem zakopával a ryl bradou v zemi často.
V prváku na biofyzice mi bylo řečeno: "Tak za C... běžte, už vás v životě nechci vidět. Doučte se to. Běžte, hrůza."
Na prvním, neúspěšném, termínu z anatomie: "Kolego! To je nehoráznost. Vy na medicíně nemáte co dělat. Kolego... no toto... toto nejde. Zkouška je od slova umět, ne zkusit. Seberte si index a upalujte."
Na chemii jsem se učil tři dny, neuměl jsem to. Zkoušku jsem i tak udělal.
Ve druháku na biochemii jsem uměl tak 40%, víc ne. No... a taky jsem ji udělal.
Třeťák byl zádrhel a knockoutoval mě. A když jsem byl na zemi, tak si do mě ještě kopnul.
Mikru jsem v zimě neudělal. Umřel jsem u ní.
Na patole mě napoprvé vyhodili. Respektive šlo o drobnou autosabotáž.
Napodruhé už dobrý. No a mikrobiologie v létě?
"Ježiš marja. Vy to neumíte. Za E... doučte se to. Děs, zmizte. A doučte se to! Budete to potřebovat!"
(a hle... ono to člověk fakt potřebuje... až na všechny ty kultivace, biochemické vlastnosti bakterií...no... neumím to doteď :-) ...a budu se to muset doučit. Zicher.)
Na patfyz jsem to v září položil. Asi jsem se bál znovu poslouchat, jaký jsem kretén.
A meziročník byl super, nejlepší věc.
No ale ani tak jsem se nepoučil...
Na neurologii jsem se naučil jen obecnou část. Ze specky jsem si přečetl epilepsie. Heh... a víte co... já ji udělal. Nějak jsem to z té obecky poskládal dohromady. Tonoucí se stébla chytá a vytáhnul jsem z paty i to, co jsem nevěděl.
Potom na mě jistý nejmenovaný člověk asi minutu v kuse řval. Ale řval.
Že jsem nekompetentní hovado bez základního povědomí o slušném chování a že doufá, že mě vyhodí.
Na tom samém předmětu mi druhý den jeho kolega řekl, že mi to myslí a že mám před sebou velkou budoucnost.
Tak si pak vyberte...
Teď jsem v páťáku. A zjistil jsem, že kopu těch zaručeně nezbytných informací, na kterých přece ta medicína stojí, doktoři ani nevyužívají. Respektive jsou důležité jen pro danou odbornost a ostatním stačí povědomí o nich. A že schopnost dát si dvě a dvě dokupy je stejně nejdůležitější.
Pacienti mě mají rádi, spolužáci si o mě dokonce myslí, že mi to myslí. A zkoušející, až na výjimky, evidentně zatím taky.
A ty kousky z teorie, které budu potřebovat, se doučím, protože chci.

Jaké z toho plyne poučení? Asi takové, že si nemáte zbytečně dělat hlavu. Především z lidí, kteří se tváří jako mistři světa a mají vás za idiota... protože kdyby se jich někdo zeptal na jiný obor, tak by pohořeli i v základech. Oni často neumí ani svůj obor, mimo svou oblast zájmu.
Takže relax.
Nikdo učený z nebe nespadnul.
Zkouška je opravdu od slova zkusit. Medicína je složitá a nesmírně obsáhlá. Kdybyste měli umět vše, tak vám rupne hlava.
Hlavně si najděte co vás baví a toho se držte a v tom buďte dobří.
Na to, co si o vás myslí nejhlavatější hlavouni zapomeňte. (protože půlka z nich stejně neumí ani číst EKG)
Papa

Asi takhle nějak

7. února 2016 v 18:41 |  já a studium
Chtěl jsem zas cosi spisovat, ale ono pro komplexní pohled na věc bohatě stačí kliknout tady: http://milujipraci.cz/
Asi mě vyhodí.
Udělal jsem s mým anjelem strážným dohodu. Už žádná haluz u zkoušek.
Jinak ze mě bude sakra špatný doktor.
Tentokrát jsem na tom bledě, i když jsem začal docela dobře. Pozitivní na tom je, že se můj přístup začíná zlepšovat a jsem nervózní z toho, že 1/3 otázek si jen přečtu. Což je pokrok oproti naučení se poloviny a jít na zkoušku sice krapet nervózní, ale usměvavý a vtipkující. Člověk tak nějak nemá co ztratit, když toho udělá jen trošku. Pak ale od učitého procenta naučených otázek přichází nervozita a nelíbí se mi to. Asi se zítra zastavím v polovině seznamu otázek a dám nohy na stůl :-)
Mimochodem.
Nepřemýšlejte nad zkouškovým termínem tak, že na něj nestíháte a jste v hajzlu.
Říkejte si raději, že jste v učení se na příští termín pěkně popředu.

Oukej, medina je fajn

8. ledna 2016 v 23:07 |  já a studium
Plká se tady, že jsem negativista. No tak asi jo, i když lidi, kteří mě znají osobně by nejspíše zatvrzele bránili opak.
Tak tedy něco pozitivního!

1) Jen na medicíně uslyšíte ty nejúžasnější historky, kterými se budete bavit ještě dlouhá léta.
2) Nastoupit na medicínu je elektrizující, pamatuju na své nadšení v prváku.
3) Zřejmě si sáhnete na dno. To ale znamená, že objevíte své hranice a většina je pak dokáže i posunout.
4) Zjistíte, jaký je rozdíl mezi Aspirinem a Paralenem.
5) Zjistíte, že i když nemáte žádný volný čas, tak si ho dokážete udělat.
6) Máte vyhlídku, že budete dělat práci, která je fakt důležitá a naplňující. A to každý telefonista nebo sekretářka nemá.
7) Budete mít kopu známých z nemocničního prostředí. A to se zejména tady u nás hodně vyplatí.
8) Nebudete na tom finančně zas tak špatně. I když... no ale co, má to být pozitivní článek :-D
9) Máte neskutečnou škálu možností, co po škole dělat. Co se týká oborů medicínských, tak jiných. Ve sněmovně prej berou.
10) Během stáží na různých odděleních se můžete nechat vpodstatě vyšetřit od hlavy až k patě.
11) Můžete machrovat, že víte, co je to sulcus nervi ulnari.
12) To, že jste medik, na holky fakt funguje. Prej. Kdosi říkal...
13) Fakt to funguje.
14) Jednotlivé obory sice prosvištíte tak, že z nich nebudete nic vědět ani umět. No ale berte poslední tři roky studia jako takový "live catalogue", ze kterého si potom tu svoji specializaci přece jen vyberete.
15) Když se vás známí či kamarádi na něco zeptají a vy jste schopni jim odpovědět a něco vysvětlil, je to pocit k nezaplacení.
16) Když jste zavření v pokoji, tak vás doma nikdo neotravuje, protože si myslí, že se učíte. I když třeba zrovna ne. Muhehe.
17) Babička vás lituje a zásobuje vás hordami nezdravého dobrého jídla.
18) Zjistíte, jak velký je to dar, spát osm hodin denně!
19) Uvidíte člověka zevnitř. Cool.
20) Medicína vás trošku uzemní. Pokaždé se najde borec, co ví a umí milionkrát víc, než vy. Pokud se nestane pravý opak a bude z vás chirurg.
21) Přestanete se nemocnice a doktorů bát. (I když jdu ve čtvrtek k zubaři a to je úplně jiná story :-D )
22) Můžete trávit čas se setřičkami. Nejúžasnějšími bytostmi na téhle planetě.
23) Můžete se na fakultě zajímat o cokoli a bude vám vyhověno a podána pomocná ruka. Vesměs.
24) Zjistíte, že překyselení organismu je kokotina na rýžování peněz z hloupých lidí.
25) Zrovna teď je u nás děkanem nejlepší chlap, co tu funkci kdy zastával. A do budoucna se taky rýsujou lidi, kteří studentům naslouchají!

Zápočty a zkouškové

6. prosince 2015 v 14:04 |  nezařazené
Není toho zrovna málo, co budeme muset všichni nasoukat do hlavy.
Můžeme se na to dívat takhle:

Nabízí se ale mnohem lepší varianta:

Takže všem good luck, have fun!
Paweł Kuczyński, přidejte si do slovníku.

Kolotoč frustrace a negativismu

2. prosince 2015 v 22:30 |  k zamyšlení
Vyhořelí doktoři.
Noční služby, dlouhé přesčasy, víkendy, svátky. Plat nic, práce moc. Nedostatek času na fyzické pobytí s pacientem. Nutnost zapisovat každou blbost.
Protože doba je zlá a co není na papíře, to může být u soudu použito advokátními supy. Tlak na finanční efektivitu, tlak na co nejrychlejší vyšetřování, protože systém je nastaven na výkony, no ne? Tlak na celoživotní vzdělávání. Tlak z nedostatku rodinného života.
Do toho přijde skupinka 15 mediků. Co s nima?
Zeptat se jaký obor chtějí dělat, poradit, ať nedělají to, co oni. A hlavně se po promoci sebrat a co nejrychleji z tohohle bordelu zdrhat.
Když si čtou diskuse, vidí nesmlouvavý postoj společnosti. Jste nenažrané prasata, máte se skvěle a chcete jen víc. To když upozorňují na to, že kvůli podmínkám, platům a vzdělávání utíkají doktoři za hranice nebo se snaží nedejbože něco změnit či na to upozornit.
Když se objeví průser, média zveřejní celé jméno lékaře, adresu, obličej. V očích společnosti je odsouzen hned. Nečeká se na verdikt soudu, nenabízí se smířlivý pohled. Nemáte nárok dělat chyby. Je nám jedno že máte rok po škole a jste na ambulanci sami. Viz kauza z Plzně. Doktor tam sice sám nemá co dělat, ale koho tam strčit, když nejsou lidi?
Odmítání očkování, domácí porody, diagnóza, kterou pacienti vyčetli z internetu a obecně všechny informace, co jsou na internetu jsou pravda. A doktor, který studoval šest let a má x let praxe to přece nemůže vědět líp. Beztak je zaplacený farmaceutickými firmami. Zaplacený, zaplacený sakra!!! Léčiteli dají lidi tisícovku na ruku a ani nemrknou. On jim totiž opravdu pomohl.


Vyhořelí studenti.
Každý den dopoledne v nemocnici, často nulová tolerance absence (a tak chodíte mezi pacienty nemocní). Sestry se na vás dívají jako na obtížný hmyz, zdržujete je od práce a chodby ucpáváte jako obří bílé tromby. Doktoři nemají čas na výuku, mají svých starostí dost. I tak se ale většinou najdou ti, kteří se vám snaží věnovat, shánět pacienty a probrat je s váma. Všechna čest. Na jednoho pacienta připadá i 5 mediků, někdy je to horší a většinou naštěstí lepší. Na některých stážích si vyšetření nevyzkoušíte vůbec.
Buď na to není díky našim početným řadám prostor nebo si pacoši vyšetření mediky často nepřejí. Není divu, očumuje je tam jedna skupina za druhou, mají toho plné zuby. Tak se sem tam nemáme na kom učit. Na druhou stranu ale týden po promoci očekávají znalosti a um poloboha v bílém. Omyly se neodpouštějí. Samozřejmě, jde o zdraví. A i když se má ze startu pracovat pod dohledem, známe svoje. Primář daleko, Pánbůh vysoko (zdravím na chirurgii).
Na škole se učíte daleko víc, než studenti ostatních fakult. Tlačíte do hlav neskutečná kvanta, zatímco z vedlejšího okna na koleji k vám zavání tráva a nad váma skáčou a řvou jako opice (momentální stav, jak to teď sepisuju). Ale stejně to pořád nestačí a moc dobře si uvědomujete, že vlastně pořád nic neumíte. Hlavně že máme dva semestry biochemii, ale onkologii jen týden. Snažím se vzpomenout, kdy jsem z té biochemie něco potřeboval, ne, že by nebyl důležitý nějaký bazální přehled. Na druhou stranu na odděleních slyšíme o nádorech pořád. Tak nevím. Asi jsem natvrdlý a neumím prohlédnout do podstaty věci. (Pro pořádek - není to nic osobního a doteď když vidím na chodbě paní docentku Vostálovou, tak se musím usmívat, protože byla senzační a milá kantorka!)
Nekončící kolotoč od pondělí do pátku, od osmi do jedné jsme v nemocnici. Odpoledne se učíme. Jedna zkouška za druhou. Medicína za posledních třicet let poskočila dopředu mílovými kroky. Nová léčiva, nové diagnostické i terapeutické možnosti, nově zdokonalované (rozuměj složitější) klasifikace. Zatímco naši profesoři se nové poznatky učili postupně, my je máme jaksi absorbovat za nezměněnou délku studia. Ve škole se probere jedna setina a zbytek je na samostudium, není čas. Ale kefrá se, že jsme hloupější a hloupější. Učíme se takřka pořád, a jak vidíme ostatní, které čeká menší zodpovědnost, lehčí cesta, srovnatelné peníze, žádné víkendy, tak si říkáme, kde je kurva chyba?
Znám i někoho na antidepresivech, já sám jedu na pivo.
Doktoři říkají, ať utečem. V diskusích čteme, co bychom chtěli, že nám studium platí společnost a musíme jí to vrátit. Jsme holt nevděční vyděrači. Ještě nikdo z veřejnosti mi na učebnice nebo kolejné nepřispěl.
V televizi vidíme žaloby, vidíme unavené nezaplacené lékaře, nasrané pacienty a lidi, kteří tomu přece rozumí daleko víc, než doktoři, přečetli si o tom něco na internetu. Co na tom, že si tam může kdo chce psát co chce. Krásné vyhlídky budoucí práce.
V čím vyšším ročníku sme, tím víc se smějem entuziasmu, se kterým jsme se učili sulcus tendinis musculi hallucis longi. Jsme unavení. No co, jede se dál.


Nasraní pacienti
Doktoři se jim pořádně nevěnují, že mají plné oddělení nebo jsou po noční není omluva. Oni jsou na tom nejhůř a oni si platili celý život zdravotní pojištění, přece. A navíc, lékaři a sestřičky, to je poslání, ne práce. A co, že je svátek? Chci ošetřit hned! No co že ty symptomy rok ignorovali, doteď se to dalo snášet. Proč by měli přestat kouřit nebo se začít hýbat? Dejte mi tabletku a jdu dom, co mě tady držíte a otravujete. Počkat, tahle má napsané nežádoucí účinky! Určitě mi to dal jen proto, protože ho za to platí farmaceutické firmy. Doplácet? Jste vyžírky, já nemám peníze! Že je mám na cigára a pivo? Co je vám do toho, jsou to moje prachy. Ta paní Nováková mi stejně říkala, že to jsou jen paraziti. Nabízela mi zadarmo savo, až mi bylo hamba jí za to nedat aspoň tu tisícovku, když mi byla schopna říct, co se mnou je hned jak jsem vlezl do dvěří.


Populističní politici.
"Péče je zajištěna. Není žádný problém."
A tak jakto, že jsou nasraní doktoři i pacienti?
Na doktory poštveme média a neschopnost řešit problémy systémovými změnami hodíme na lékaře. Pacienti se raději vztekají na konkrétní osobu, než na systém.
Vyřešeno. My jsme ti hodní.
Volby a prachy až na prvním místě.


Zdravotní pojišťovny.
Nejsou pojišťovny. Jsou to přerozdělovny. Kdyby to byly pojišťovny, tak kurva zvýší pojištění tlouštíkům, kuřákům a lidem, kteří prokazatelně nedodržují léčbu a systém zbytečně zatěžují. (Typicky diabetici. To, že na léčbu kašlou jde jasně prokázat glykovaným hemoglobinem. To samozřejmě vede ke komplikacím, které sfinsky finančně zatěžují systém, děkujeme.) Hlavně, že každá pojišťovna shrábne 3,5% z vybraného pojistného pro sebe. Nestačila by jedna a nestačil by jí menší obnos? Prachy až na prvním místě.


Farmaceutické firmy
Uvést nový lék na trh trvá 14 let, stojí miliardy dolarů. Ale lidi prostě vědí, že u těch multicentrických studiích, které jsou double blinded podváděli. A očkování způsobuje autismus a jiné nežádoucí účinky! Oni to prostě vidí. Ale ty statisícové soubory pacientů sledovaných po udělení registrace a léky, které byly staženy i po jednom nevysvětlitelném úmrtí? O tom se ve zprávách nemluví. Druhá věc je, že je to opravdu mocný byznys. Prachy až na prvním místě.

Nejsou lidi (okopírovaný článek)

19. listopadu 2015 v 21:02 |  k zamyšlení
Na webových stránkách pana doktora Štefánka se objevil moc pěkně napsaný článek o smutné personální situaci v českém zdravotnictví. Dovolil jsem si ho komplet okopírovat a naservírovat jej i tady. Z prostého důvodu - aby se dostal k co nejvíce lidem, protože si to zaslouží.
Takže ještě jednou. TOTO JSEM NEPSAL JÁ. Zdroj (no... ctrl c+v, víte jak) je tady:


Nejsou lidi

Krátkou větu "Nejsou lidi." používáme na našem pracovišti stále častěji. Pravidelně se snažíme hledat nové lékaře, kde se dá, opakovaně to zkouším i cestou tohoto webu, ale nejsme úspěšní. Lékaři jakoby mizeli v nějaké černé díře. Tento problém začíná již prosakovat i do médií, kde se během roku 2015 stále více objevují zprávy o nedostatku lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, zejména sester. Postižena jsou nejen nemocniční oddělení, ale i síť praktických a dětských lékařů a speciální skupiny lékařů (vězeňští lékaři, soudní znalci, apod.).

Dochází k tomu, před čím byli občané ČR varováni během akce Děkujeme Odcházíme (D.O.) před 5 lety (viz. můj text o bilanci situace po D.O.). Tehdy se státní představitelé semkli a spolu s médii vykreslili lékaře jako skupinu výrazně nenažranou a sobeckou, která se snaží vydírat své spoluobčany ve snaze zajistit si zvýšení svých už tak vysokých platů. Tento realitě vzdálený obraz se do značné míry ve společnosti uchytil a tehdejší boj z tohoto důvodu probíhal v podobě několik tisíc lékařů versus celý zbytek národa. Nebyla to však pravda, ačkoliv akce skutečně byla nátlaková a heslo "náš exodus, váš exitus" bylo dost drsné. Ve skutečnosti jsou (a vždy byli) lékaři i jejich pacienti na jedné lodi. Tato loď však najela na ledovec, teče do ní hodně vody a lékaři se na tento fakt snažili hlasitě upozornit. Na palubě se bohužel zrovna tancovalo a varovný křik se řadě lidí nelíbil.

Jedním z oblíbených argumentů odpůrců D.O. byl iluzorní přebytek lékařů. Doktorů bylo prostě hodně a kdyby tehdy pár těch tisíc vydřiduchů vypadlo, vůbec by to nevadilo, to jsme slyšeli od mnoha tehdejších politiků. D.O. skončila nemastně neslaně, trochu peněz se přidalo, doktoři drželi hubu a karavana jela dál. Od té doby se ale věci začaly měnit. Postupně přestali přicházet noví lékaři, část starých zákonitě odešla a najednou za ně není náhrada. Není to zatím problém nejprestižnějších pracovišť a vcelku se nezdá, že by to (zatím) byl problém Prahy, ale v řadě okresních nemocnic už jde do tuhého. Některá personálně oslabená oddělení se drží, jiná začínají zanikat, zbytek (zatím) zůstávajících lékařů je přetížený, protože pracuje za své chybějící kolegy. Osobně začínám pozorovat u řady lékařů šířící se "blbou náladu", která se mimo jiné projevuje postupným poklesem výkonnosti, ztrátou dřívějšího nadšení, apatií a nezájmem. Mezi mladými lékaři oproti předchozím generacím je pozorovatelný výrazně menší altruizmus, tj. na prvním místě jsou oni a jejich rodiny, teprve na druhém místě je jejich práce. Osobně to považuji za velmi pozitivní fakt, který ale nemůže svědčit systému stojícímu na polootrocké práci.

Důvody nedostatku personálu jsou samozřejmě pořád stejné a nedá se na nich nic nového vymyslet. Otatně jsem něco podobného kdysi uváděl i v tomto textu:

1. Platově k žádnému velkému zlepšení nedošlo. Na konci D.O. bylo sepsáno jakési memorandum, při kterém se tehdejší ministerstvo zdravotnictví s lékaři dohodlo na určitých podmínkách. Toto memorandum dodrženo nebylo a současné ministerstvo se jím ani nezdá vázáno. Pak doktor Engel byl dokonce v nedávném televizním rozhovoru moderátorem obviněn z "přílišné důvěřivosti", což je docela pikantní, protože tím je více než jasně naznačeno, že našim voleným představitelům důvěřovat nelze.

2. Během D.O. se objevilo hodně zlé krve, mediální kampaň proti lékařům byla štvavá a hysterická. Jistě řada mediků už tehdy vnímala situaci ve společnosti a motivace k práci v ČR tak u nich logicky nebude nejvyšší. Celý problém je potencovaný tím, že medici jsou vcelku vzdělaná skupina lidí, umí cizí jazyky a lékařské fakulty jim umožňují už během studia vyjíždět na různé stáže do zahraničí. Riziko na "útěk za kopečky" po ukončení studia je tím vyšší.

3. Vzdělávání lékařů je stále tragické a chaotické. Neustále dochází ke změnám, doba před atestací je velmi dlouhá, atestační podmínky a zkoušky u řady oborů jsou neúměrně přísné. Velké problémy jsou např. v interní medicíně, kdy se v reakci na to plánuje vrátit zpátky první atestaci z všeobecné interny již po několika letech praxe, jako tomu bylo dříve. Je otázkou, jak to dopadne, ale předpokládám, že lékař po takové "atestaci" nebude smět odejít do své soukromé praxe a jistě tuto atestaci platově moc nepocítí. V podstatě bude dělat stejnou práci jako dělá dnes, k tomu mu přibude další těžká zkouška a po jejím složení bude mít výrazně vyšší osobní zodpovědnost za případné pochybení. No neberte to, když je to tak levný.

4. Chybějící lékaři způsobují již zmíněné přetížení stávajících lékařů, kteří mají vyšší tendenci odejít také (soukromé praxe, soukromé léčebny, důchod, delší mateřská u žen). Dochází tak ke vzniku bludného kruhu.

Velký problém je určitá setrvačnost rozpadu zdravotnictví. Mám dojem, že se dostáváme do situace, kdy už nebude možné systém rychle stabilizovat ani přidáním peněz, ani změnami vzdělávání. Nikde se najednou neobjeví tisíce lékařů plných elánu, kteří zaplní chybějící místa, v tomhle je každá sebepozitivnější změna běh na dlouhou trať. Stejně tak náhlý příliv lékařů-cizinců moc čekat nemůžeme. Jistě, i cizinci u nás pracují, ale překážkou bude jazyková bariéra a finanční stránka věci. Půjde cizinec neznalý jazyka (ale ochotný se ho naučit) pracovat do ČR nebo do Německa?

Text by asi měl mít nějaký závěr nebo návrh na řešení, ale upřímně už žádné nevidím. Zvýšení platů a snížení nároků na vzdělávání by sice časem mohlo pomoci, ale i kdyby k nim došlo už v roce 2016, tak výsledky budou znatelné až za několik let. V současné době proto dle mého názoru zůstává jediným "řešením" postupný samovolný zánik odborných ambulancí v nemocnicích, uzavírání jednotlivých oddělení a nakonec celých nemocnic se snížením dostupnosti a kvality zdravotní péče. V podstatě je to ideální způsob jak snížit výdaje na zdravotnictví, ale je otázkou, zda je tohle ten způsob, který by si naši spoluobčané přáli.

MUDr. Jiří Štefánek

Farmakologie - látky k zápočtu

8. listopadu 2015 v 21:03 |  studijní materiály
Nynějším a budoucím čtvrťákům by se mohly hodit moje vypracované látky na zápočet z farmy. Sral jsem se s nima dlouho a vypisoval je z vypracovaných otázek, mých zápisků z přednášek, brevíře a anglické wiki. Takže by to mělo být všecko správně. Ale ruku do zkouškového ohně pana docenta Urbánka bych za ně nedal. Tak vaše případné stesky odkazuju tam, kam patří.

Odkaz ke stažení tu: http://ulozto.cz/xhEm2HRs/latky-na-zapocet-z-farmy-pdf
Chtěl jsem tam dát heslo typu JenommedikJeSexyZvířeGrr321útok. Ale za prvé to je moc komplikované a za druhé by to byla lež. Takže bez hesla.

Tragédie klinických stáží

4. listopadu 2015 v 15:15 |  k zamyšlení
Sedm smrtelných hříchů mediků na klinických stážích:
1. Stát uprostřed chodby tak, aby nikdo neprošel.
2. Řvát na kolegy, kteří stojí 20 cm od sebe.
3. Nezdravit. Nikoho. Asi ze zásady?
4. Odpovídat na otázky hrobových tichem.
5. Chovat se před pacoši jako školáci ze speciální školy.
6. Nepředstavit se.
7. Nepoděkovat.

Maligní triáda vyučujících:
Cože, já dneska učím? Koho? Co?

Maligní triáda mediků:
Kdo nás dneska učí? (popř. jak ten doktor vypadá?) Kde je to oddělení? A jako třetí bod alespoň jedna z následujících situací: nestihnul jsem kafe, nemám plášť, přezůvky, ISIC, stážový list.

Myšlenky na odchod (re-post)

7. září 2015 v 23:05 |  k zamyšlení
Nerad bych, aby tenhle článek někde zapadnul. Takže pro změnu na vážnejší notu.
Chci se s Vámi podělit o můj pohled na pracovní podmínky nemocničního lékaře v ČR a o důvodech proč uvažuji o odchodu do zahraničí. (Komu se to nechce číst celé, tak si alespoň přečtěte ty věty tučně, lenoši :-P )
Proč tedy uvažuju o odchodu z ČR?
Protože šest let studuji jednu z nejtěžších vysokých škol, šest let odříkání, všichni ostatní vs já. A pak se mám starat o to nejdůležitější co každý v životě máme.
A mám mít za standardní pracovní dobu ani ne 20 tis.?? Ano je na místě otázka: Kolik lidí tyhle prachy má? (ale kolik jich tak dlouho studovalo, co dělají za práci?) Ano, s přesčasy výplata doktora dělá i před atestací někdy 30, 40...
ale mám právo na osobní život. Já chci pomáhat lidem a chci je léčit, ano, vybral sem si to dobrovolně a ano, chápu to jako své poslání!!! Ale to neznamená, že musím mít měsíčně 100h přesčasů abych ukázal, že mám zájem a abych měl dostatek peněz.
Ale o peníze mi nejde, ať mi to už věříte nebo ne.
Pokaždé, co se dívám na televizi na Tep 24 nebo Diagnózu, tak lékaři děkují svým rodinám za toleranci, že bez ní by to nešlo. Tak si to přeložme "děkuji manželce za toleranci" = už stokrát brečela, že jsem pořád v práci a nevěnuju se jí a dětem. Už třikrát mi vyhrožovala, že jestli to takhle půjde dál, tak se můžeme rovnou rozvést.
Chci mít možnost se své práci věnovat na 100%, ale chci se taky na 100% věnovat své rodině. Ženě a dětem, protože to je moje krev. Chci i pomáhat druhým a vím, že jsou v těžké životní situaci.
Nechci být postaven do situace, kdy bych se měl rozhodovat jestli zůstat v nemocnici déle, protože tam je malé dítě v těžkém stavu a více příjmů (a malinko strhaných doktorů, kteří to stíhat nemůžou) nebo jestli jít po dvou dnech za svou rodinou, která mě taky potřebuje a jsou moji. Je to rozhodování mezi dvěma správnými věcmi.
A já nechci být zdrcen a rozerván tímto rozhodnutím
Protože chci být otcem a manželem i lékařem. Protože nakonec bych zůstal určitě v nemocnici. Jde o zdraví.
Ale zdraví je podle WHO stav plné tělesné, duševní a sociální pohody. Ne jen nepřítomnost nemoci.
Nechci aby byla nemocná duševně ani sociálně má žena a děti na úkor jiných.
Hlavně ale nechci, abych byl postaven před tuto rozervávající Sofiinu volbu.
Co je z morálního hlediska horší: Pomoci více cizím lidem a nechat stonat moji rodinu nebo udělat si kvalitní čas na rodinu a nechat stonat o trochu víc lidi cizí?
To že si někdo vybere náročné povolání dobrovolně a s dobrým úmyslem neznamená, že za to nemusí být náležitě ohodnocený. Samozřejmě, že se nic nevyrovná pocitu, když vyléčíte svého malého pacienta, ale za ten pocit si nic nekoupíte.
Finanční poměry mi vadí už kvůli mé přítelkyni. Jsme spolu od střední školy. Zatímco její kamarádky bydlí se svými příteli, kteří vydělávají i ve svých dvaceti letech přes dvacet tisíc, zatímco jiní studenti si vezmou v létě brigádu a pak jedou na společnou dovolenou, tak já se celý rok učím, vidíme se jen o víkendech, brigádu nemůžu mít kvůli zkouškám, které často dělám v létě (teď se do mě můžete trefovat, že kdybych byl chytřejší, tak mám prázdniny, zkuste si to) nebo kvůli prázdninové praxi. A na dovolené jsme spolu nikde nebyli, nemůžu.
Po šesti letech odříkání, kdy už spolu budeme osum let mám nastoupit do české nemocnice se základním čistým platem cca 14 tisíc. Po šesti letech náročného studia a odříkání, ve 25 letech. Samozřejmě budu mít víc. Ano, díky přesčasům.
Takže budu mít přes dvacet tisíc, v nemocnici budu od rána do večera abych pak přišel domů a doma se učil, abych nabral i znalosti teoretické vedle těch praktických.
V Německu mám například za standardní pracovní dobu 2200 euro netto. Za 2+1 krásný byt zaplatím 500 a pořád mi pěkně zbyde. Primárně ale o ty peníze opravdu nejde. Jde o to, že mi solidní základní příjem umožní žít kvalitní život nezatížený tunou přesčasů. Umožní mi to oddělat si svých pár hodin a jít si domů odpočinout a strávit čas s mou partnerkou. A druhý den jít zase odpočatý do práce.
To je situace, obávám se, která se mladému lékaři v Česku stát nemůže. A je mi to upřímně líto, protože mám svou rodnou hroudu docela rád a vážím si toho, co dokázali naši pradědové a tak dále, dále a další ty vlastenecké kecy. I když většina lidí je závistivá, líná a hloupá. Chtěl bych zůstat tady se svou rodinou. Nadevšecko miluju rodiné žranice, když se sejdeme všichni u tety nebo babičky a celý den jenom žerem, pijem a smějem se babičce (tu byste museli vidět a slyšet prostě). A mám tady všechny kamarády. Chci prostě žít normálně a nedoplácet svým osobním životem na rozhodnutí stát se lékařem, dělat skvělou, prospěšnou práci s obrouvskou přidanou hodnotou. To, že chápu tuto profesi jako své životní poslání a službu druhým neznamená, že bych za ni neměl být dobře zaplacený.
Buď nakopeme do zadele politiky my nebo budou pokračovat oni a budou nás dál kopat do koulí. A to bez milosti, jak to jen oni umí. A pak už na medicínu budou chodit jen ti, co zdědí od rodičů ambulanci nebo ti, kteří po promoci utečou hned jak dostanou místo jinde. Nebo hloupí studenti, kteří si neumí zvážit pro a proti. Já jsem teď ve fázi, kdy chci zůstat tady, ale myšlenka na odchod mi pořád klepe na dveře. Musím si prostě vybrat rozumný obor, jinak to tu ke kvalitnímu žití moc není. Nebudu otrok nemocnice a systému. Na to jim seru.
EDIT: Přítelkyni už nemám, ale to jen ulehčuje můj případný odchod na ostrovy nebo do Reichu.

Další články


Kam dál