Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Patola

24. března 2015 v 22:54 |  studijní materiály
Píšete kvůli materiálům do patologie, a tak tedy přidávám odkaz na jakš takš vypracované otázky do patologie. Ale není tam všecko.
A pak vypracovanou patologii od Langenbecka, ze které jsem se učil já. Není podle našich otázek, ale je to napsané srozumitelně a lidsky. Ale taky tam není všecko :-D


Pro další studijní materiály, které kolují mezi studenty ale k vám z nějakého důvodu nedokolovaly (najděte si už konečně kamarády!) piště na jenommedik@email.cz, ze kterého jsem prozatím jen posílal emaily mým mnoha obdivovatelkám.
No, hehe *škrábání na hlavě* ...tak né no.
 


Motivace

20. března 2015 v 22:37 |  já a studium
Existuje nepřeberné množství důvodů, které nutí do učení nebo pomáhají sebrat sílu k dalšímu boji. Jakkoli to zní pateticky. Mám spoustu věcí na práci a proto přirozeně raději přemýšlím nad tímto a snažím se to přepracovat do čtené podoby. A doufám, že jste stejně jako já rezignovali na přínosné a věcné články :-D
Tak tedy.
Čerství medici berou energii z nadšení: "Jsem na medicíně, jsem medik. Juchů!" A taky ze strachu z vyhazovu od zkoušky nebo ze školy jako takové, který je některými vnímán jako konec světa. Tenhle přístup vydrží různým lidem různě dlouhou dobu.
Pak vás párkrát vyhodí, párkrát uděláte zkoušku ani nevíte jak. A strach ze zkoušek je ten tam. "No co, tak tam půjdu znova, nó Bóže." A postupně odezní i to nadšení, že nosíte bílý plášť a čtete si v největších knížkách, co jste kdy viděli.
Tenhle přístup například u mě zmizel ve třeťáku u mikry. A od té doby jsem v limbu, mám to na háku (nebo se tak alespoň snažím vypadat?), a nechce se mi ani nic.
Čekám na opravdovou motivaci. Tou je podle mě uvědomnění si, že jste medik nebo medička. Že z vás bude opravdový doktor či doktorka v opravdové nemocnici s opravdovými pacienty, kterým můžete svou nevědomostí opravdu ublížit!

Ták, další článek o ničem je na světě. Ale co, furt lepší než číst Ona Dnes nebo koukat po desáté na trailer k páté sérii Game of Thrones, když se zrovna nechcete učit. Zítra na plese, čáu.

Muška jenom zlatá

18. března 2015 v 14:33 |  nezařazené
Jak čas plyne, začíná vyvstávat v životě mediků a mediček zásadní rozdíl. My kluci, čím jsme ve vyšším ročníku, tím větší máme výběr potencionálních spoluneřestnic. Zatímco holky medičky mají na škole výběr užší a užší, i když jejich biologické hodiny tikají rychleji a rychleji. Ne, že bych já ten svůj širší výběr realizoval do alespoň pokusu o zdárný konec, tj. nalezení mé životní lásky, budoucí matky mých dětí. Ale když už bude nejhůř, rozhodím před nemocnicí ruce a zvolám svým mužným hlasem: Sestřičky, snězte si mě! A ono to zafunguje. Vsadíme se? Moje kolegyně na tom budou hůř. Všude okolo jen sestřičky, sem tam nějaký dysmorfický saniťák a kolegové zaobírající se sestřičkami nebo fotbalem.
Proto, v souladu s fakty uvedenými výše, apeluji na vás, medičky nižších ročníků. Netvařte se sakra tak kysele a vemte si sukně, když už je tak pěkně! Rozhoďte vlasy a sem tam se usmějte. Místo Čiháků, Silbernáglů, Ledvinů a Povýšilů vemte do rukou svou živelnou ženskost a mrskejte jí kolem sebe jako kdyby jste muškařily.
Protože co je štěstí? Muška jenom zlatá. Malinký úsměv, pohled, jiskřička. A my na to štěstí čekáme...


Článek je věnován všem medičkám. Zvláště těm z nižších ročníků a speciálně těm, které po mé kamarádce při cestě vlakem do Kyjova vyzvídaly, jaký jsem.*
____________________________________________________________________________________________________________
* Jsem nespoutaný živel s mužnou sílou, ale zároveň stálý a něžný. Jsem intelikentní a mám vtip. Jsem životní optimista, v lásce bezelstný. Mé svaly a sebejistota jsou jen křehkou skořápkou, pod kterou se skrývá něžná duše toužící po tom milovat a být milován. Neasi. :-D A zapomněl jsem na skromný :-D

Hádanka

26. února 2015 v 21:09 |  nezařazené
Je to ústav na LF, ale doktoři tam nejsou.
Chodí v bílých pláštích, ale nepotřebujou je.
Učí právo, ale právníci to nejsou.
Učí politiku, ale politologové to nejsou.
Učí epidemiologii, ale epidemiologové to nejsou.
Učí statistiku, ale matematici to nejsou.
Mají tisíc titulů, ale žádný z medicíny.
Kdo je to?
Výherkyně se mnou stráví noc snů. A pokud to bude muž, tak dvě noci! :-D

Učte se, já už taky budu

23. února 2015 v 15:26 |  já a studium
Mám chuť napsat burcující článek, duchaplný a uvědomělý.
Chci vás navnadit na studenstskou vlnu, donutit vás sednout si na prdel a učit se.
Postrašit vás, jak moc důležité je nezaspat přes semestr.
Ale kašlu na to, protože vy jste určitě stokrát lepší studenti než já, Flákoň Dlouhýnosnaučebnice.
Tak nic takového psát nebudu.
Krom toho na uvědomělé články tu máte Jirku Lapku ;-)
A jen se s vámi podělím o můj největší strach:
Já mám být už za dva a půl roku vypuštěn na opravdové lidi a jsem posraný až za ušima, že se mi podaří někoho zabít. JÁ a doktor! Taková blbost.
Jdu se kývat tam a zpátky na židli, mumlat si pod nosem "doktor vole" a sem tam propuknout v hlasitý démonický smích.
Usmíváte se? Culíte se jaký jsem blbec a co to píšu za mamlasoviny?
No ten smích vás právě přejde až se vám budu starat o maminku.
MUHEHEHEHE
:-(
Jdu se raději učit. MUHEHEHEHE

Ulehčeme si učení

21. ledna 2015 v 1:14 |  rady a tipy
Co hodně pomáhá jsou mnemotechnické pomůcky a představovat si, co se zrovna učíte v co nejvíc D formátu jak to jen jde. 3D je slabota, borci umí i 9D (časoprostor... vsuvka: a vynechme řečičky, že je vesmír jen 2D projekce horizontu události, to je takový trend jako Tokio hotel, nikdo si za dva roky nevzpomene, že byl... tedy časoprostor, činnost, smrad, teplotu, nutkavý pocit na čůrání a nespokojený doktor-učitel za prdelí)

Nějaké z mých mnemotechnických pomůcek jsou například antikoagulancia nadroparin a enoxaparin. Na nadru je noxa.
Nebo antiepileptikum ethosuximid, neboli T lék.
anTiepileptikum
eThosuximid
blokátor T vápníkových kanálků
nežádoucí účinky jsou aTaxie, úTlum kostní dřeně
a používá se na absence.
Že ve slově absence není T? No jasně, vždyť je to absence! :-D

A kdo čte mezi řádky tak ví, že nestíhám a jsem v dupě. Dupa. DUPA! Řekněte to nahlas.
Dnes mi došlo pivo, tak čekám kdy přijde delirium. Na to pomáhá diazepam. Do dupy!
Třeba.

Noční předsevzetí

17. ledna 2015 v 23:39 |  já a studium
Když už ležím o zkouškovém v posteli, ne protože by se mi chtělo spát, ale protože se mi už nechce učit, tak si říkám:
"Dneska to nevyšlo, ale začal jsem fakt dobře. No nic, zítra stačí to tempo udržet celý den. Zopakuju, co jsem udělal dneska, dodělám co jsem nestihnul a naučím se porci otázek pro zítřejší den."
...
"No jo, to jsem říkal už před týdnem."
...
"Ale zítra na to už fakt vletím!"

Noc před zkouškou:
"Příště si vytisknu otázky už během semestru a začnu se učit včas!"

Úklid!

15. ledna 2015 v 13:14 |  já a studium
Když se mám učit, teoretizuju. Teoretizuji, tedy neučím se. Neučím se, tedy jsem... v řiti.
A moje teorie pro dnešní den byla: jak mám mít pořádek v hlavě, když mám v pokoji bordel jak v heroinovém doupěti? A tak jsem si uklidil, poctivě, detailně a věnoval jsem tomu víc než obvykle (což není problém když uklízím jen o zkouškovém).
A ono to nepomohlo.
A tak jsem prokrastinoval alespoň praktickým způsobem. Mé oblíbené jiné metody vyhýbání se učení jsou hra na hudební nástroj, na nervy a hra na "co by kdyby" a "kdybych byl býval", která mě zaměstnává víc, než chození na záchod v patnáctiminutových intervalech. Prakticky se totiž živím jen kofeinem a pojídáním atmosféry odporu k učení, která se dá nakrájet, namazat a požvýkat.
Krom dezintegrace myšlení a panických atak, že na mě za rohem číhá pan docent Urbánek aby mě vyzkoušel, jsem ale v poho.

Heh, panická ataka. Až teď mi došlo že to je docela pěkný dvojsmysl.

Ach, to zkouškové.

13. ledna 2015 v 22:35 |  nezařazené
Omlouvám se všem prokrastinátorům za nečinnost. Nové články budou, zřejmě. Ale až po zkouškovém.

Úplně nejvíc nechutným předmětem se stává....

22. prosince 2014 v 18:12 |  nezařazené
To rozhodnete vy ve zbrusu nové anktětě!
Konec subjektivním kňouráním, který že to předmět je ten nejvíc obtěžující, zbytečný, nadhodnocený a ubíjející. Pojďme hlasovat jako civilizovaní lidé. Pojďme demokraticky zvolit předmět, kteréhož katedru byste chtěli zapálit nejvíc.
Udělejte si radost, když přicházejí ty Vánoce, a nahažte internetovou špínu na svůj nejméně oblíbený předmět. Slovní hodnocení v komentářích je více než žádané.

P.S.: Anktera se vám zobrazí po kliknutí na nadpis článku. Vybral jsem ty předměty, které jsou obecně vnímány jako nejvetší ztělesnění Satana v sylabech.

Periejakulační opistotonus

19. prosince 2014 v 17:21 |  nezařazené
Myoklonus předloktí spolu s bludy a halucinacemi přechází plynuje do periejakulačního opistotonu, může se vyskytnout i crampus. Periejakulačně bývá popisován pokračující opistotonus, euforie, tachykardie a hypertenze. U náchylných jedinců není vzácná apnoická pauza. Postejakulačně je opistotonus vystřídán fascikulacemi a svalovou relaxací s euforií a dezintegrací myšlení. U mužů stav vyústí v útlum CNS včetně deprese dechového centra. U žen se nezřídka objevuje motorická afázie s takzvaným slovním salátem či slovním průjmem.

Protože medicína je super

14. prosince 2014 v 19:24 |  já a studium
Pochybuju, tedy myslím. Myslím, tedy jsem. Cogito ergo sum. Včera jsem zrušil svoji existenci, nemyslel jsem. A zrána mi zbyly jen ty pochyby. Byly palčivé a nepříjemné a ztratil jsem zem pod nohama. A to doslovně, poněvadž jsem se ještě nikdy tak animálně neožral. Moje zbídačené ego se vydralo na povrch a cestou ven mě rozervalo. Sviňa jedna. A nechalo po sobě spoušť, kdy si nejsem jistý ničím. Krom medicíny.

Protože medicína je super!

- Protože můžete dost úspěšně machrovat s jedinou informací, která vám uvízla v hlavě po studiu anatomie. A to, že když se bouchnete do brňavky, tak to brní kvůli tomu, že nervus ulnaris probíhá povrchově v sulcus nervi ulnari.
- Protože víte, jaký rozdíl je mezi slinivkou a slezinou.
- Protože kdo nebyl nikdy na přednášce pana docenta Urbánka, jako by na žádné nikdy nebyl. A už jen kvůli té formě, jakou pan docent měl na přednášce o léčbě erektilních dysfunkcí, se vyplatí dojít do čtvrtého ročníku. I kdyby jste pak měli s medicínou seknout.
- Protože můžete v nemocnici nosit bílý plášť a fonendoskop kolem krku. A máte i ISICa na kapse! Jo!
- Protože, a souvisí to s bodem výše, vás jako první pozdraví i padesátiletý nafafrněný chlápek, který by za mornálních okolností pozdrav ani neopětoval.
- Protože být doktor je sexy. Vyzkoušeno, funguje.
- Protože se můžete vymluvit, že se musíte učit, a utéct do bezpečí, pokud přijede tetička s těma jejíma rozežralýma spratkama na návštěvu. A všichni vám budou věřit!
- Protože znáte rozdíl mezi paralenem a aspirinem. Ehm...?

Čtvrťák na pochodu

20. listopadu 2014 v 19:44 |  já a studium
Čtvrťák přináší, kdo by to byl řekl, dost změn. Na klinikách se mi líbí, i když si nemůžu pomoct od názoru, že se jedná o takové rychloexkurze. Hned jakmile si myslím, že do oboru vidím, přijde učení se na zkoušku. No a to pak zjistím, že nevím nic. A po zkoušce se na tom pocitu přirozeně nic nemění. Nějaké informace zůstanou, ale pořád mi utíká nějaký ten spojující prvek. Něco, co by to propojilo do uceleného pohledu. A tak v indexu přibývají podpisy, a úměrně tomu přibývá i lichých míst v mojí hlavě. Byl jsem tam, ale vlastně nebyl, říkám si zas a znova. A za dva a půl roku mám být vyzvracen do praxe? Přijdu si jako princezna Koloběžka. Byl jsem tam, ale nebyl. Umím to, ale neumím. Mám být doktor, ale už teď vím, že se té představě po ukončení studia vzdálím v nedohledno. Ať si moje budoucí vizitka na kapse a fonendoskop kolem krku říkají, co chtějí.
Do totálního nasazení, jak říkám práci doktůrka v ČR, se netěším. Už teď mě ubíjí ranní vstávání. Už teď je docela výzva stíhat všechno, co chci. To si člověk takhle ráno o půl sedmé vstane, ve škole je polomrtvý, zoufale se snaží vypadat, že dává pozor a hloubá nad tím, co doktoři říkají, ale přitom si jen snaží rozpomenout, jaké že to číslo obědu dneska má. Domů se dostanete vyždímaní kolem druhé, mrknete na seriál a jdete se učit, protože chodí zkouška za zkouškou. Nasazení není přirozeně nijak velké a děláte krom učení tunu jiných věcí (Převážně projíždění svého "internetového kolečka" co hodinu. To moje je aktuálně.cz, jenpromuže.cz, medicaltribune.cz, no a pak dlouhý výčet stránek, které se tady nehodí vypisovat :-)). No a tak většinou nestihnu, co potřebuju a tak se učím do dvanácti, do jedné. Pak dáme pivo a jdeme spát ve dvě, abychom za čtyři a půl hodiny zase vstávali. A kolotoč zombie-oběd-internet-učení-internet se opakuje. A do toho se mi potom přidá idealistická představa fungující rodinky, přirozeně se psem a velkou zahradou. Nějak si to všecko najednou neumím představit, natož stíhat.
A tak mě napadá, že čtvrtý až šestý ročník je takový slabší trénink time managementu na dobu naší, ehm, dospělosti? Těžko na cvičišti, lehko na bojišti? Škoda, že to cvičiště je taková mateřská školka. Myslím, že budeme rádi, když nám po vystudování nebude téct medicínské mlíko po bradě, a že budeme zvládat základy osobní hygieny. A beztak se z toho posereme. :-)

Ega, frustrace a medicína

1. listopadu 2014 v 14:58 |  k zamyšlení
Když nevíte na anatomii, co je aponeurosis plantaris, tak jste blbci.
U genetiků jste blbci, když nevíte, co je způsobeno expanzí tripletu CAG.
Psychiatři si stěžují, že je jejich obor stigmatizován a pak si sami utahují z očního.
Anatom ale klinickému genetikovi neřekne, že je blbec. A klinický genetik neřekne profesorovi anatomie, že je vůl a nic neví. A psychiatr neřekne do očí ophtalmologovi, že se na jeho atestaci stačí naučit sto stránek.
Medika vyhodí od zkoušky s tím, že "nic neumí", ale to, že z daného oboru "nic neumí" přednosta jiné kliniky je naprosto v pořádku.
Na budování ega a ventilování frustrace mají totiž tito nekompenzovaní lidé studenty, mediky. A medici mají na filtrování frustrace studenty filozofické fakulty a pak takzvané fakulty tělesné kultury. (A ti kruh negativismu uzavírají, jelikož mají čas své frustrace utopit v pivu. Takže se omlouváme filďákům a eftékáčkařům a zároveň děkujeme, bez vás bychom praskli nasráním. Nemyslíme to zle, potřebujeme se taky sem tam do někoho strefit.)
Tak buď jsem blbec já nebo jsme opravdu blbci všichni nebo zahodíme svá ega a blbec nebude nikdo.
A nebo ať nás učí obory v pregraduálním rozsahu místo toho, abychom se učili o nemoci s prevalencí 3:100 tis.. A až se neubudeme učit patofyziologii této nemoci (se kterou se přednosta dané kliniky "Setkal třikrát v životě"), tak ať nám u zkoušky klidně říkají, že jsme idioti, když nebudeme vědět. To by pak mohla být třeba v otázkách z patologie angína místo hereditárních supradoprdelecojetozanázev onemocnění.
Někdy to vypadá, že si ústavy a kliniky myslí, že doktor všeobecné medicíny se rovná neurolog + patolog + kardiolog + chirurg + radiolog + gynekolog. Nikdo neumí všechno, ale my si připadáme, že je to po nás téměř všechno vyžadováno.

Zkrátka, jak říkal Forest: "Pro hlupáka každý hloupý."
Čest výjimkám! Které existují a kterých si studenti nesmírně váží! Čest lidem, kteří si uvědomují, že zatímco oni, zkoušející, mají s daným oborem mnohaleté zkušenosti, my jsme měli na jeho studium nanejvýš pár týdnů.

P.S.: Uvádím příklady, nejedná se o mou zkušenost s konkrétními lidmi z konkrétních klinik a ústavů. Abyste si nemysleli a nešířila se zas zbytečně nějaká panika nebo hate na mou osobu.

Jdu se učit sakratenhlenázevaninepřečtu. A moc se těším, až si zase budu připadat jako blbec, co neumí skoro nic z toho nejdůležitějšího oboru.

Co mi meziročník dal a vzal

15. října 2014 v 23:07 |  já a studium
Co mi vzal
Spolužáky a promoce s lidmi, které mám rád. Na druhou stranu nás proletělo opravdu hodně a skoro třetina lidí, co sedí v posluchárně na farmakologii začali studovat se mnou.

Moje iluze o sobě samém. (Už jsi o sobě nemyslím, že jsem dokonalý. Teď jsem se jím stal, že.)

Co mi dal
Rok bezstarostného života navíc! Protože jakmile začneme pracovat, budeme pracovat až do smrti. A kdo si myslí, že má teď nějaké starosti, ať si počká na práci, děti, hypotéku a manželství.

Čas na splnění všech B a C předmětů. A dokonce i nemálo těch Áčkových, takže mám trošku volnější rozvrh než ostatní.

Dlouhé prázdniny (4 měsíce!).

Čas na přemýšlení o mém vztahu k medicíně jako takové.

Zkušenost s "prohrou".

Nové spolužáky!

Hlavně bych vám chtěl dneska poděkovat! I když je moje autorská morálka srovnatelná s tou na přednáškách "socka", neúnavně klikáte na můj web. A v pátek jste mě obdarovali rekordní návštěvností. DĚKUJU! (Podívejte se, kolik lidí tady ztrácí čas místo toho, aby se učili)

Další články



Kam dál