STUDIUM MEDICÍNY na Blog.cz

Dneska jsem si v tom shonu všimnul, že blog má stabilní návštěvnost nad sto lidí a i přes sedum set zobrazených stránek denně.

Nevím, kde se lidi berete, ale mám z toho radost. Děkuju všem za přízeň a omlouvám se za příspěvky bez větší informativní hodnoty, které tady trousím přes zkouškové. Možná potom udělám cenzuru a ubrečené články promažu nebo poupravím, aby blog chytil zase trochu serióznější lesk.

Takže ještě jednou DĚKUJU ZA PŘÍZEŇ!

Učení se fyziologie je náročné.

Na kvalitní naučení se fyziologie je potřeba znát anatomii, histologii, (bio)chemii, (bio)fyziku a krapet (bio)biologii?

Ale nejen proto je to takový oříšek. Další nepotěšující skutečností je, že v učebnicích není všechno. Základ je všude, drobnosti jsou u jednoho tématu tam a u druhého zase jinde. A něco není nikde (ani na internetu nebo ve Velkém lékařském slovníku... mohl by mi někdo starší prozradit co že je to vlastně ten uzávěrový objem plic?).

Takže jedna věc je, že fyziologii zvládnou na 100% jenom bedny a buďme k sobě upřímní, těch hlavounů na medicíně zase tolik není. A ani ti hlavouni neví tolik, co profesoři, kteří v té fyziologii plavou už nějaký ten pátek jako ryba ve vodě.

A tak mi napadá, že když zkoušející chce, tak si vždycky najde něco, na co vás nachytá. Vždycky. Takže nemalou část vaší zkoušky tvoří zkoušející. Naštěstí to nejsou žádní naschválníčci a ať si říká kdo chce co chce, tak si myslím, že na to, jaké blbosti u těch zkoušek slýchávají jsou velice schovívaví a podají i pomocnou ruku.

Léto se mi dostává pod kůži čím dál víc a čím víc mám pod kůží léta, tím míň se mi chce učit. Koncentrace klesá s druhou mocninou data jako klesá rychlost difůze s druhou mocninou vzdálenosti. Mi se tak nechce! Doufám, že se nebude chtít ani zkoušejícím a že to vezmeme sportovně =). Jinak se budu mordovat ještě na konci prázdnin jako loni a letos bych už nějaké ty prázdniny uvítal.

Nicméně náladu si zkazit ani neúspěchem nedám, protože se nenávratně blíží čtyři dny, na které se těším celý rok!

V tropických vedrech se mi zavařuje hlava více než jindy. Zrovna dneska jsem se prokousával ženskými pohlavními hormony a hormonální regulací menstruačního cyklu. Bylo to černé na bílém a přece aby se v tom čert vyznal. Zato muž je sfouknutý raz dva, stránka a půl. A je klid. No jo, ty ženské jsou holt komplikované ve všech směrech.

Finišuju, čekají mě poslední dva týdny pravdy a pak zkouška z fyziologie. Je těžká, komplikovaná a všecko souvisí se vším. Jakoby se ani nedala obsáhnout v jedné knize (taky že nedá). Ale je to fakt paráda. Baví mě se nimrat v receptorech a regulacích. Doufám, že mi pozitivní přístup vydrží co nejdýl, protože ten je nejdůležitější!

Přece jenom mě něco na té fyziologii bytostně štve. A sice to, že se jedné věci může říkat třemi způsoby. Zrušit, seškrtat, sjednotit! Já ten adrenalin při učení klidně oželím. Beztak mi to jen zkracuje život.

Všem přeju, aby si naplno užívali pěkného počasí! Medikům přeju pevné nervy, protože ti si ho asi moc neužijou

Atlas fyziologie člověka od Silbernagla a Despopoulose je notoricky známý a používaný.

A má to své opodstatnění, protože obsahově je to dílo úctyhodné. Text vám nabídne všechny potřebné informace ve střízlivé, nahuštěné podobě a grafický doprovod nejsou jen omalovánky. Všechny ty grafy, které svou propracovaností popisují fungování těla! Kouknu - a vidím.

A přece jen mě něco štve. Proboha koho napadlo zkomprimovat tu božskou knihu do mutanta podobného kapesnímu česko - anglickému slovníku?

Nakladatelství Grada se v roce 2004, kdy vyšlo tohle 3. české vydání dopustila zločinu. Použitá velikost písma je titěrná. A na "méně podstatné" věci jsem si teď vzal dokonce lupu! Ve svých 21 letech si čtu s lupou! A ty měkké vazby? Zabíjel bych. Jsem zvědavý, kdy se mi ta knížka rozpadne v ruce...

Důvod je více než jasný. Šetří se, aby se mohla cena stlačit na šest stovek. Šest stovek za knížku, kterou si chci rozhodně nechat, protože jsem si na 100% jistý, že ji budu potřebovat ještě dlouhá léta. Pokud mi teda vydrží obal nebo moje trpělivost, protože za chvilku se mi písmo zřejmě slije do šedých šmouh. A já ten jinak skvělý atlas vyhodím z okna.

Grado! Paní redaktorko Šámalová! Pane sazbáři Šístku! Já bych si tu stovku za kvalitní výtisk této knihy připlatil velice rád. A evidentně bych ještě ušetřil za lupu.

Zkouška z biochemie je písemná a má tři části.

Testové otázky

U některých otázek jsou dvě správné odpovědi, u některých jenom jedna. Která je která ale nevíte a o to je ten test těžší. Když dáte jedu správnou odpověď u otázky se dvěma, tak dostanete bod, když dáte obě, tak dva body. U otázek kde je jedna správná odpověď za tu jednu dostanete dva body. Test nebyl extra těžký, hodně věcí se dalo vyvodit, když máte o té biochemii obecný přehled a rozumíte tomu.

Otázky s volnou tvorbou odpovědi

Tahle pasáž byla celkem fajn. Otázky se zaměřovaly na základní a podstatné věci. Žádné zákeřnosti tam nenajdete. Klíčem k úspěchu v této části je odpovídat stručně a vystihnout podstatu. Kdo má ve zvyku obkecávat věci a nedostává se k jádru, tak může mít problém s časem i s body.

Slepá mapa

Tady není co psát. Když se naučíte těch pár cyklů co máme umět nazpamět, tak nebudete mít problém.

Na vyplnění testu máte hodinu a půl, tak se fakt nezdržujte vypisováním všech podrobností, které víte. Napište to, co po vás chtějí, víc ani ťuk, protože to taky nemusíte stihnout. A zkuste se vyhnout i omáčce kolem. Je to zkouška z chemie, ne slohovka. Důležité je doopravdy napsat to, co chcou a neobkecávat to zbytečně. Vím, že to říkám furt dokola, ale je to důležité. Když to tak uděláte, tak ulevíte sobě i tomu, kdo to bude opravovat.

Literatura:

Ledvina stačí až nad hlavu a to se ho ani nemusíte učit celého. Když tuto učebnici doplníte přednáškami, tak se nemáte vůbec čeho bát!

Já jsem tu zkoušku udělal, i když jsem z toho měl velký strach. Nebylo to nakonec tak těžké jak jsem si myslel, že to bude. Oslava byla taky řádná. Osum piv a jedni zavolaní policajti, protože jsme v ráži s bratránkem "vykrádali" automat na žvýkačky. Ale to je už jiný příběh, který se tady nehodí. Prozradit jen můžu, v rámci zachování mojí pověsti, že jsem nezkončil ani na policii ani na záchytce Vyhrál jsem zkrátka 2:0, posílám písničku na oslavu

Dneska si dám ještě pohov a zítra vletím už pomalu na fyziologii.

Předmět základy ošetřování nemocných je spíše takovým rychlokurzem, takovou ukázkou toho, s čím se můžete v nemocnici potkat. Je to mělká exkurze převáždě do práce sester, ale taky se dozvíte základy zavádění nasogastrické sondy nebo cévkování muže. No, základy. Snad ani to ne. Dozvíte se, jaké pomůcky se k tomu používají a hrubý postup. Jsem za to, že jestli nás chtěli ty procedury naučit, tak měli dát ošetřovatelství větší prostor (třeba celý rok). Není to zátěž, která by vás ochuzovala o čas strávený učením se fyzioly nebo biochemky. Ale za ten půlrok nemáte šanci dostat ty výkony "do krve". A když si představíte, že to máte na praxi dělat na ostro, tak z toho nemáte dvakrát uhlazený pocit. Moje slečna s dvouletou zkušeností práce sester se mi jenom směje, že tam budeme sestřičkám překážet a že na nás nebudou mít vůbec čas, jak se tam pendluje. Uvidíme. Ale vzhledem k tomu, že má většinou pravdu, tak to tak asi bude.

Co se týče studijních materiálů, tak za ty nám sloužily všerůzné prezentace. Hodně z nich jde stáhnout na internetu. Však vaše učitelky vám o tom poví. Já si i sehnal knížečku Základní dovednosti sester za stovku. Podíval sem se do ní ale jen párkrát.

Zkouška je ve formě kolokvia a každá učitelka si udělala průběh trošičku podle sebe. Čeho se drží jsou otázky. Naše nám nejdřív dala čísla diet, ke kterým jsme měli napsat, co že je zač. Pak jsme si tahali otázku s praktickým výkonem. Nechala nás si to připravit, zkontrolovala během toho někoho jiného a pak se přišla podívat na vás. Potom jsme ještě chystali léky. A bylo. Hlavně šlo o praktické zvládnutí toho výkonu jakš takš se ctí. Žádnou teorii, krom těch diet, jsme nemuseli umět, stačilo umět postup dané procedury.

A žádný stres, co se týče tohoto kolokvia mít nemusíte. Učitelky jsou si vědomy, že máme tou dobou o hodně těžší zkoušky a pro nás závažnější, tak vyhodí jenom toho, kdo to doopravdy neumí. A co to je doopravdy neumět? Když byste chtěli krev odebrat z oka nebo pacienta svým postupem zabili. HaHa srandy kopec ve výukové místnosti, co?