Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Červen 2013

Končím s blogováním II. - A co já? A co medicína?

30. června 2013 v 23:19 k zamyšlení
edit: článek jsem psal, když jsem byl pevně rozhodnutý přestat s psaním

Co se týče mě samotného, tak jsem si nedávno uvědomil, že medicína je opravdu to, čemu se chci věnovat. (Předtím jsem to věděl, ale uvědomit si je něco úplně jiného.) Ne kvůli peněz a ne kvůli nějakému společenskému postavení. A taky že se neučím proto, abych udělal zkoušky, ale abych nabyl co nejvíc vědomostí, na kterých bych pak měl stavět a uplatňovat je v praxi. Abych se uměl postarat především o moje blízké a milované a o sebe. Ruku na srdce, neznámí lidé jsou u mě až na druhém míste a vždycky budou. Ale to, že se budu snažit umět co nejvíc abych pomohl rodině a kamarádům je pro mě výborný hnací motor a bude mít dobrý dopad i na ostatní, takže svědomí mám čisté.

Všechny teoretické předměty mě ubíjely celé tři roky a už se těším na změnu. Konečně uvidím, co bylo a co nebylo relevantní. To, co bylo a nebudu umět se doučím. To, co mě ubíjelo a co nikdy nevyužiju... no co už. Celé tři roky jsem byl nervózní hromádka, ale teď jsem nad věcí, jak jsem ještě nikdy nebyl. Ono na těch zkouškách opravdu vlastně tak moc nezáleží. Záleží na tom, jak si spojíte dvě a dvě dohromady a jestli vám to myslí. Záleží na konečném výsledku. Tohle hlavně berte jako vzkaz pro všechny, kteří to mají stejně, jako jsem to měl já. Studujeme, abychom byli lékaři a ne abychom uměli milión stránek teorie.

Ale to nemění nic na tom, že naše fakulta je pro nás skvělé podhoubí, veledůležitý odrazový můstek. Na zkouškách nezáleží a musíte být nad věcí, ale nezapomínejte, že je pořád potřeba studovat svědomitě. Tam venku na nás čekají opravdoví nemocní se skutečnými problémy, které budeme muset řešit my! Tam venku je doopravdový svět.
Jinak pevně věřím, že v nás roste nová generace lékařů. Generace, která si nenechá nasrat na hlavu od pojištoven a od lidí ve vedoucích pozicích, kteří jsou nekompetentní a zasloužili pověsit na háky. Doufám, že nás všechny okolnosti nesemelou do jedné velké hnusné paštiky našeho zdravotnictví, ale že naopak my, nová krev, z našeho zdravotnictví uděláme fungující systém. Protože záleží jenom na nás, jak to tady bude vypadat.

Tak se mějte všichni fajn, studujte a bojujte!
Držím vám všem moc palce!

Končím s blogováním I. - blog

30. června 2013 v 23:08 nezařazené
Dospěl jsem k názoru, že už mojeho blogu není zapotřebí. Začínal jsem s tím, že bych se rád podělil o zkušenosti ze začátku studia. Sám jsem je totiž bez kamarádů ve vyšších ročnících hledal jenom těžko. Taky jsem si často připadal, že v tom všem jsem sám a chtěl jsem dát vědět, že v tom není sám nikdo. Tohle jsem už splnil.
Poslední dobou mi přišlo, že nejsem ani informativní ani povzbuzující. Často mě ta škola semlela a já tady psal výlevy, které jsem si mohl nechat pro sebe. Co se pak týče budoucnosti, tak mi nepřijde správné psát o zážitcích v nemocnici. Některé věci by prostě měly zůstat mezi námi a pacienty. Vím, že zrovna tyhle zážitky jsou ty nejzáživnější, ale taky nejcitlivější pro osoby, kterých se to týká.
Další věc je, že s blogy o studiu medicíny se roztrhnul pytel. To je určitě paráda, protože je najednou velké množství informací o studiu, které jsem ještě na gymplnu nedočkavě hltal.

Dál budu chodit na správu blogu a budu se dívat kde kdo komentoval, na co se zeptal a budu se snažit odpovídat na dotazy podle mojeho nejlepšího svědomí. Jenom bych poprosil, aby si dotyčný dotaz nejprve rozmyslel. Je tady velké množství článků, od přijímaček, zápisu až od bůhví čeho, tak si to prosím nejdříve přečtěte než se začnete ptát. A taky nemají vůbec žádnou cenu dotazy typu: "Ahoj, měl jsem na gymplu dvě dvojky, z chemie a fyziky, zvládnu to?" Jestli tu medicínu zvládnete neví nikdo. To prostě musíte vyzkoušet. A taky se neptejte kolik stránek se v průměru musí naučit medik za den. To je jedno! Kdo nezažije, nepochopí, neuvěří, ... Ale garantuju vám, že si na to zvyknete.

Určitě všem čtenářům moc děkuju za podporu a za to, že tu vůbec chodili! Doufám, že jsem byl alespoň trochu užitečný.
Takže DĚKUJU!

Určitě všechny zvědavce odkazuju na stránky a blogy, které mám v odkazech. Pro jistotu je hodím i tady.

OFICIÁLNÍ STRÁNKY LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY PALACKÉHO

Jiné BLOGY O STUDIU MEDICÍNY

studium na 1. LF

studium na 2. LF

studium na LF MUNI

studium LF Plzeň

studium na LF UP


MATERIÁLY

Langenbeckovy materiály + má ještě jedny stránky s materiály, ale nemůžu je tu vložit bo vyhrožují smazáním článku :-P






ZAJÍMAVOSTI





3. rok - Patologická fyziologie

30. června 2013 v 20:03 zkoušky
Tak tenhle předmět je paráda. Podle mě krapet důležitější než patologie a o dost než mikra (všechna čest, ale infekční lékař určitě není volba pro mě...)

Tím, že se učíte během roku na testy vám v té hlavě něco malilinko určitě zbyde. A potom se i na tu zkoušku učí krapet líp. Vytahujete si tři otázky a všeobecně se doporučuje začít s tou, kterou umíte nejlépe. U té můžete lidově řečeno zkisnout dost dlouho. Například paní docentka Dostálová vás klidně bude zkoušet i hodinu. Jojo... ale nebojte, ona ani pan profesor Veselý nedávají zákeřné otázky.
Spíše se můžete těšít na otázky typu: "A tak kolego, co se stane s tím krevním tlakem když dojde k vazodilataci?"
Takže: začínejte tím, co umíte nejlíp! Jsou vypracované otázky, tak si je někde sežeňte. Prý se stačí učit jenom podle nich ;-)
Já používal taky jejich e-learning a prezentace, které jsem si pak doplňoval. A otázky jsou udělané podle kapitol v Nečasovi. Ani nevíte, jak mě to po té patologii potěšilo :-) (u ní někdy člověk ani nevěděl, o čem má vlastně u některé otázky mluvit...)

3. rok - Patologie

30. června 2013 v 19:55 zkoušky
Patologie je už konečně něco, kde se dozvídáte o nemocech. Alespoň něco se vám z ní bude určitě hodit. No teda snad všechno kromě toho co má buňky růžové s vakuolami, co má buňky velké, malé, pleomorfní a tak dále a tak dále. Patologie mě bavila až na ty mikroskopy. Nevidím důvod, aby po nás chtěli v mikroskopu poznat nějakou nemoc nebo přinejmenším abychom to věděli teoreticky. Všem kromě patologů a hematologů to bude k ničemu. Asi.

Praktická
Nejprve si napíšete lehoučké testy "spiklenecké mrknutí". Potřebujete 75 bodů ze 100, abyste pokračovali dál.
Pak dostanete dvě sklíčka a máte je zkusit poznat. Ničeho se nebojte, naštěstí jsou rozumní a vědí, že byste těch sklíček museli nakoukat tisíce abyste něco poznali! Když nic nenajdete vy, tak vám to najdou oni a ptají se vás dokud vás netrkne, co to vlastně je.

Teoretická
Obecná patologie se učí fajn. Bavila mě a stejně tak i specka. Z onkologie mě bavila jenom ta obecná, protože všechny ty varianty nádorů... kdo si to má pamatovat. Jako klinici to stejně jen šmiknem a pošlem na histolku a pacienta potom na onkologii :-P

Na patologii stačí určitě něco málo přes dva týdny.

Už mě začínají ty teoretické obory štvát. Vím, že na nich stojí medicína, ale určitě ne na všem z toho, co po nás chcou.

3. rok - Mikrobiologie

30. června 2013 v 19:45 zkoušky
Mikrobiologie je boj. Je potřeba si ji odsedět na zadku a narvat si hlavu všemi těmi bakteriemi, viry a parazity, abyste druhý den po zkoušce nevěděli nic. Má dvě části.

Praktická
Nejprve si napíšete test o třiceti otázkách. Nejsou nijak těžké, s obecným přehledem se to dá zvládnou celkem v klidu.
Potom si vyberete nějakou otázku, nějaké praktické cvičení. Já měl snad enterobakterie a u nich sem měl stojánek s biochemickými testy a musel sem vědět princip těch testů (a výsledné barvičky, která je pozitivní a která negativní). K tomu jsem dostal tabulky a podle výsledků testů jsem měl poznat rod a druh bakterie, kterou jsem měl na petriho misce.
Pak se taky popisuje ta daná kolonie (oválná, vypouklá, růstová fáze, ...) a proč je na té a té půdě tak a tak zabarvená a zase jaký je princip. A pak sem měl poznat pár půd bez bakterií. Nic převratně těžkého, zkoušející byly velice příjemné.

Teoretická
Vybíráte si otázku z obecné mirkobiologie (kde patří i antibiotika), z bakteriologie a pak ze třetího oddílu, tj. z virů a parazitů. Na obecce vám budou stačit přednášky. U těch dalších oddílů to záleží na zkoušejícím. U pana současného děkana je naprosto stěžejní léčba.

Rozhodně se naučte antibiotika tam i zpět. Taky je potřeba dobře vědět antivirotika a "ty léky proti houbám". Tři týdny by na tuhle zkoušku mohly stačit. Ale určitě je potřeba se tu mikru učit během semestru, protože jakmile se vám ty názvy slijou dohromady, tak je to v prdeli. Je to prostě hnus. Něco je kataláza pozitivní, něco je na krevním agaru zelené, něco rozplajzlé. Mikrobiologie je zatím můj nejneoblíbenější předmět, co jsme kdy měli.

Veteráni FN HK

8. června 2013 v 19:35 dokumenty & videa
ti kluci jsou ďáblové :-)



Sladká nevědomost

1. června 2013 v 23:45 k zamyšlení
Lidem, kteří nijak nevnímají nenadálý váhový úbytek a bolest v zádech přisuzují maximálně sedavému zaměstnání je hej.
Známé našli vícero ložisek kolem žlučníku a pankreatu. Ale prej ještě neví co to je, ještě dělají testy.
Nikomu se nechce říkat nahlas, co si všichni myslí.

Řekl jsem důvěrně mamce, že to vidím maximálně na pár měsíců, ať se připraví na nejhorší. Potom jsem to od mamky místo osudu schytal já. Docela dost.

Ach jo...
Dost vitaminu C, dost vlákniny, dost pohybu, málo stresu a hodně sexu. Kvalitně se vyspat, nepřehánět to s izolací na zimu, nepracovat s azbestem ani u výroby PVC. Nejíst uzeniny, nekouřit a příliš se neslunit. Usmívat se a zhluboka dýchat když zrovna nejede kolem náklďák s koupenou technickou. Nenechávat si dělat rentgen třikrát do týdne a doléčit jakoukoli malilinkou virózku do čista. Nebydlet u Černobylu a nejíst ryby od Fukušimy. Nemít v žaludku Helicobactera a nemít špatné geny.

Moje první infaustní prognóza byla správná.