Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Leden 2014

Kdyby mě tak trošičku přejelo auto

28. ledna 2014 v 10:08 já a studium
Už jste někdy chtěli předejít ostudě a jakkoli se vyhnout zkoušce na kterou jste nic neuměli? Protože si moc dobře vzpomínáte jak pěkně vás motivoval pan doktor Machálek ke studiu na další termín z anatomie?
"Zkouška je od slova umět! Pane, to je nehoráznost!" (Ach, ty krásné idealizované vzpomínky na prvák... aneb vytáhnout si zuby bylo to nejhezčí co mě kdy potkalo)
A zároveň se už nemůžete odhlásit, protože termín odzápisu vypršel týden před termínem?

Pobavil jsem sám sebe když sem si v tom zmaru říkal: "Kdyby mě tak večer trošičku přejelo auto. Abych nemusel ráno na zkoušku ale abych si mohl jít odpoledne zacvičit a večer na pivo!"

Moje slabá polovička

25. ledna 2014 v 2:17 já a studium
Existují medici, kteří se vždycky na zkoušku naučí slabou polovinu a nějak jim to vyjde.
To je bohužel můj případ. Takže jsem poslední, kdo by měl psát blog a dávat rady. Zrovinka včera jsem si vzpomněl, jak jsem před čtyřmi dny hrdě prohlásil přítelkyni, že půjdu na zkoušku připravený tak, jak jsem ještě nikdy nebyl. A to bych určitě šel, kdybych se od té doby dokázal něco pořádného naučit. A tak jsem včera do půl páté ráno ponocoval ne nad učením, jak by se před zkoušou hodilo, ale s úvahami o zbytečnosti života a snažení se.
Jsem typický příklad teoretika. Moje studijní plány jsou barevné, načrtnuté podle pravítka a je v nich propracovaný systém opakování. Teoreticky jsem se už toho dokázal naučit tolik, že by to stačilo na červený diplom. Prakticky jsem ale pořád jen alkoholik, který teď už zase chlemtá navečer pivo. Asi bych se měl krotit, mám z obou stran v rodině samé ethyliky. To mi připomíná, že je dneska Miloše.
Takže jak jsem říkal. Vždycky jsem se naučil polovinu a ono to nějak vyšlo. A pak jsem se vždycky cítil neskutečně provinile a zapřísahal se, že příště už to bude jinačí. A ono to není jinačí ani teď a to jsem na škole tři a půl roku. Jsem mistrovský kousek, který v sobě kombinuje neskutečného puntičkáře a největšího flákače, kterého znáte. A to mě neznáte. Teda, pořád doufám, že jsem si zachoval nějakou anonymitu, ale to zdání se mi pomalu rozplývá jako pára nad hrncem. Stejně tak se rozplývá i moje vůle pokračovat v učení. Nechci, je mi to jedno, profesoři snězte si mě.
Zase jsem to posral a čas už není.
Je mi za sebe hodně trapně.
A tady to je taková moje terapie, asi.
Chybí mi něco a nevím co. A na internetu to neumím najít. A odpověď 42 mi nestačí. Někdy mám pocit, že nestuduju medicínu, ale že medicína studuje mě. Pac a pusu.

Tím jsem chtěl asi říct, že nemáte mít strach. Udělat zkoušku je něco jiného než se na ni naučit.

Začnu zase psát, fakt!

22. ledna 2014 v 0:27 nezařazené
Zdravím všechny,
nevydržel jsem to. Svatosvatě přísahám, že začnu znovu psát. Nechci vás, moje milé čtenáře kteří tady stále chodí v počtu větším než malém, nechat napospas černé díře internetu a jeho pseudointelektuálům.
Ehm. Teda těm dalším,... kromě mě.
Protože se mi zželelo mojeho milovaného spolubydlícího, klečícího a brečícího ráno před naším domem s obrovským transparentem "Milujeme Jenommedika, začni znovu psát lásko!".
Možná ze mě mluví ten zkvašený chmel, možná chci znovu začít protože "všechno je lepší než učení se před zkouškou aneb jdu si utřít prach a uklidit pokoj... a pak zajdu k babičce", možná už mám něco připravené, možná jsem se tak narodil, možná je to Maybelline.
Do dvou týdnů prostě napíšu článek, ve kterém se vám omluvím a zdůvodním proč nebudu psát konkrétně o škole a pacientech. A taky nakydám hnůj na nějaké nelidi, ať to má nějaký Glanc a je to Super. Ať se to prostě snese z nebe jako Blesk. Jen to bude bez vtipu a nahé osumnáctky.

Takže se zatím mějte pěkně,
prvákům přeju ať věří, že ta chemie jim k něčemu bude,
druháci, vy si užijte volna,
a třeťákům přeju aby zdolali multirezistentní mikrobiologii...
sám sobě a vyšším ročníkům nic přát nebudu, nezasloužíme si to :-P