Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Březen 2014

Myšlenky na odchod...

26. března 2014 v 13:05 k zamyšlení
Nebojte, nejde o rádoby filozofický výkřik do tmy internetu o zbytečnosti mojeho bytí (není mi třináct). Nejde ani o odchod z medicíny. Koho to napadlo, nechť si dá facku. Teď!
Rozhodl sem se tady zase jednou mrčet a svěřit vám, co se mi honí hlavou. Pravidelně totiž mívám paroxysmy (hohó) myšlenek na odchod do pryč. Do Reichu? Na ostrovy? Kdo ví, beru všecko. Tímto článkem se s vámi chci podělit o můj pohled na pracovní podmínky nemocničního lékaře v ČR.

Proč tedy uvažuju o odchodu z ČR?
Protože šest let studuji jednu z nejtěžších vysokých škol, šest let odříkání, všichni ostatní vs já. A pak se mám starat o to nejdůležitější co každý v životě máme.
A mám mít za standardní pracovní dobu ani ne 20 tis.?? Ano je na místě otázka: Kolik lidí tyhle prachy má? (ale kolik jich tak dlouho studovalo, co dělají za práci?) Ano, s přesčasy výplata doktora dělá i před atestací někdy 30, 40...
ale mám právo na osobní život. Já chci pomáhat lidem a chci je léčit, ano, vybral sem si to dobrovolně a ano, chápu to jako své poslání!!! Ale to neznamená, že musím mít měsíčně 100h přesčasů abych ukázal, že mám zájem a abych měl dostatek peněz.
Ale o peníze mi nejde, ať mi to už věříte nebo ne.
Pokaždé, co se dívám na televizi na Tep 24 nebo Diagnózu, tak lékaři děkují svým rodinám za toleranci, že bez ní by to nešlo. Tak si to přeložme "děkuji manželce za toleranci" = už stokrát brečela, že jsem pořád v práci a nevěnuju se jí a dětem. Už třikrát mi vyhrožovala, že jestli to takhle půjde dál, tak se můžeme rovnou rozvést.
Chci mít možnost se své práci věnovat na 100%, ale chci se taky na 100% věnovat své rodině. Ženě a dětem, protože to je moje krev. Chci i pomáhat druhým a vím, že jsou v těžké životní situaci.
Nechci být postaven do situace, kdy bych se měl rozhodovat jestli zůstat v nemocnici déle, protože tam je malé dítě v těžkém stavu a více příjmů (a malinko strhaných doktorů, kteří to stíhat nemůžou) nebo jestli jít po dvou dnech za svou rodinou, která mě taky potřebuje a jsou moji. Je to rozhodování mezi dvěma správnými věcmi.
A já nechci být zdrcen a rozerván tímto rozhodnutím
Protože chci být otcem a manželem i lékařem. Protože nakonec bych zůstal určitě v nemocnici. Jde o zdraví.

Ale zdraví je podle WHO stav plné tělesné, duševní a sociální pohody. Ne jen nepřítomnost nemoci.
Nechci aby byla nemocná duševně ani sociálně má žena a děti na úkor jiných.
Hlavně ale nechci, abych byl postaven před tuto rozervávající Sofiinu volbu.
Co je z morálního hlediska horší: Pomoci více cizím lidem a nechat stonat moji rodinu nebo udělat si kvalitní čas na rodinu a nechat stonat o trochu víc lidi cizí?

To že si někdo vybere náročné povolání dobrovolně a s dobrým úmyslem neznamená, že za to nemusí být náležitě ohodnocený. Samozřejmě, že se nic nevyrovná pocitu, když vyléčíte svého malého pacienta, ale za ten pocit si nic nekoupíte.
Finanční poměry mi vadí už kvůli mé přítelkyni. Jsme spolu od střední školy. Zatímco její kamarádky bydlí se svými příteli, kteří vydělávají i ve svých dvaceti letech přes dvacet tisíc, zatímco jiní studenti si vezmou v létě brigádu a pak jedou na společnou dovolenou, tak já se celý rok učím, vidíme se jen o víkendech, brigádu nemůžu mít kvůli zkouškám, které často dělám v létě (teď se do mě můžete trefovat, že kdybych byl chytřejší, tak mám prázdniny, zkuste si to) nebo kvůli prázdninové praxi. A na dovolené jsme spolu nikde nebyli, nemůžu.
Po šesti letech odříkání, kdy už spolu budeme osum let mám nastoupit do české nemocnice se základním čistým platem cca 14 tisíc. Po šesti letech náročného studia a odříkání, ve 25 letech. Samozřejmě budu mít víc. Ano, díky přesčasům.
Takže budu mít přes dvacet tisíc, v nemocnici budu od rána do večera abych pak přišel domů a doma se učil, abych nabral i znalosti teoretické vedle těch praktických.
V Německu mám například za standardní pracovní dobu 2200 euro netto. Za 2+1 krásný byt zaplatím 500 a pořád mi pěkně zbyde. Primárně ale o ty peníze opravdu nejde. Jde o to, že mi solidní základní příjem umožní žít kvalitní život nezatížený tunou přesčasů. Umožní mi to oddělat si svých pár hodin a jít si domů odpočinout a strávit čas s mou partnerkou. A druhý den jít zase odpočatý do práce.
To je situace, obávám se, která se mladému lékaři v Česku stát nemůže. A je mi to upřímně líto, protože mám svou rodnou hroudu docela rád a vážím si toho, co dokázali naši pradědové a tak dále, dále a další ty vlastenecké kecy. I když většina lidí je závistivá, líná a hloupá. Chtěl bych zůstat tady se svou rodinou. Nadevšecko miluju rodiné žranice, když se sejdeme všichni u tety nebo babičky a celý den jenom žerem, pijem a smějem se babičce (tu byste museli vidět a slyšet prostě). A mám tady všechny kamarády. Chci prostě žít normálně a nedoplácet svým osobním životem na rozhodnutí stát se lékařem, dělat skvělou, prospěšnou práci s obrouvskou přidanou hodnotou. To, že chápu tuto profesi jako své životní poslání a službu druhým neznamená, že bych za ni neměl být dobře zaplacený.

Buď nakopeme do zadele politiky my nebo budou pokračovat oni a budou nás dál kopat do koulí. A to bez milosti, jak to oni umí. A pak už na medicínu budou chodit jen ti, co zdědí od rodičů ambulanci nebo ti, kteří po promoci utečou hned jak dostanou místo jinde. Nebo hloupí studenti, kteří si neumí zvážit pro a proti. Já jsem teď ve fázi, kdy chci zůstat tady, ale myšlenka na odchod mi pořád klepe na dveře. Musím si prostě vybrat rozumný obor, jinak to tu ke kvalitnímu žití moc není. Nebudu otrok nemocnice a systému. Na to jim seru.

Podělte se i vy. Jak vnímáte svou budoucnost? A díváte se na věc stejně nebo úplně jinak?

Medici, do prdele s váma!

19. března 2014 v 19:17 nezařazené
Sem tam nevím, jestli chodím do školy s vysokoškoláky nebo pubescenty ze základky v Horní Dolní.

1) Neumíte se bavit normálně? Musíte řvát na těch klinikách jeden přes druhého jak opice?
2) Opravdu musíte stát vždycky uprostřed chodby aby se nedalo projít?
3) Proč si do háje zapisujete céčka, kam chodíte o půl hodiny později protože "Měl jsem ještě výuku."? Kurňa když se mi něco překrývá, tak si vyberu jedno nebo druhé ne?
4) Proč na zkoušce pokládáte otázky hned jak si je přečtete? (ehm... to jsem vlastně taky udělal)
5) Musíte se bavit o hovínkách, když někdo vedle vás odebírá anamnézu od polohluché stoleté paní?
6) Neumíte se v hodině bavit šeptem? Musíte hučet jak včelí úl? Kluci, zkuste vysadit chlapácký bas a trošku míň chlapácký tenor... strašně se to rozléhá. Že vám to není blbé vůči těm učitelům, já bych vás vyhodil a na štempl ze cvika byste mohli zapomenout.
7) Umřete hladem když se najíte až po hodině? Točí mě jak někdo vzadu začne šustit sáčkem nebo alobalem...
8) Že vám není divné otevřít si v první, druhé řade skripta do jiného předmětu a učit se.

Nemyslím si to, protože bych byl nějaký šprt, vlezdořiťka učitelům nebo vzorný študentík s kravatou a kufříkem. To nejsem! Píšu to proto, protože si myslím, že to jsou případy nedodržování elementární všeobecné slušnosti.
A teď do kouta, všichni! A klečet na hrách! Marš!

A co vadí na vašich spolužácích vám? V článku "Jací lidé se hlásí na medicínu" jste vymysleli skvělé věci, podělte se i teď!

Spolubydlící

12. března 2014 v 16:04 já a studium
V prváku jsem měl pokoj vedle politologa. Řval jako opice, asi do desíti, to odcházel do hospody. Pak řval jak idiot mezi druhou a čtvrtou, kdy se z ní vracel (sem tam jezdil i po chodbě na kole). Takže do desíti jsem se nemohl učit a od dvou nemohl spát. Když se mi nad ránem uklidnil sympatikus a já zabral, tak mu v sedum začal zvonit super hlasitý budík se super otravnou písničkou. Ten ho nevzbudil, ale zato vzbudil mě. Pak zvonil až do desíti nebo jedenácti co pět minut než se ten klučina vzbudil.

Ve druháku to byl blbeček co si stříhal do umyvadla extrémně dlouhé nehty a nechal to tam, měl krvavý průjem a nějak to na té keramice zůstalo i po spláchnutí a nádobí myl jenom zevnitř, takže zvenku bylo půl centimetru zásob na horší časy.

Teď mám vedle v pokoji dva pilné studenty dvou různých pseudofakult. Co jsou v pokoji a vzhůru, tak jim jedou seriály tak nahlas, že slyším každé slovo. A slyším taky každé jejich slovo. Minule se bavili o tom, jakou měli Banderovci vlajku, co je geologicky zajímavého na nějakém regionu a že má slovenská hymna čtyři sloky (jsou to Češi). Žerou jenom fazole a párky a mají na okně plíseň jak si tam nevětrají. Sprchujou se půl hodiny (nenaučili se asi onanovat jinde než ve sprše) a na hajzlíku za sebou nechávají smrad takový, že včera z toho smradu na chodbě a v kuchyni pochcípaly mušky co jim lítají z pokoje. O posraném prkýnku a zaschlých hnědkách ve štetce na hajzlík se stačí zmínit jen okrajově.
Chodí spát ve dvě ráno. Což je nic moc když slyším každé jejich slovo a ty vylízané seriály. Jim je to jedno, vstávají na oběd a teď přišli ze školy. Takže my, kteří chodíme ráno na kliniky máme se spaním utrum. Včera sem za nima byl v jednu ráno, jestli si to alespoň neztlumí, že nemůžu spát. Podívali se na mě vyčítavě, že oni to už skoro ani neslyší a co že je vlastně otravuju. Že oni z našeho pokoje nic neslyší (že by to bylo tím že se učím nebo sem ve škole?) a že si mám dát špunty do uší. Když jsem jim vysvětlil, že bych ráno neslyšel budíka, tak nechápali o čem mluvím. Budík? WTF?

Před deseti minutami jsem slyšel jejich rozhovor:
První debil: "Kolik toho máš dneska?"
Druhý kretén: "Ještě musím přečíst tady tuhle kapitolu a dopsat to."
První čuramed opáčil uznale: "Tyjo, tak toho máš hodně."
Druhý vymazanec účastně poznamenal: "Ale ty to máš ještě těžší."
A první zmetkoid jen s výdechem dodal: "Mám to těžké no, ale nemůžu si stěžovat."

Pak se domluvili v kolik že půjdou dneska do té hospody a dívali se dál na seriál.
Já jsem se podíval na věci, co se musím dneska naučit, ne přečíst nebo opsat.
Ať se mi nikdo nikdy nediví, že nemám rád a dívám se přezíravě na filďáky a další vymazance studující obory, které na ně kladou takové nároky, jako průměrná střední škola. Všechna čest jedné nebo dvoum výjimkám co snad někde jsou (potkal je ale někdo? existují vůbec?)
Snad je to spánkovou deprivací, kterou mě štědře a slepě zásobují, ale sem tam bych je chtěl bodnout do karotidy, nebo dvou. Někdy zlomit jazylku a stopnout za jak dlouho se udusí... ale jinak mám lidi rád. Docela.

A teď jsem si ještě vzpomněl, že jeden z nich má prospěchové stipendium.
Jediné co dostáváme my medici je přinejlepším buzerace.

Spolubydlící, medik, mě uklidňuje vždycky takhle: "Však je na tom pracáku přejde smích."

EDIT: Urážení ostatních vysokoškoláků se stalo mou ubohou charakteristikou. Uvědomuji si, že i na ostatních oborech se musí člověk ohánět, a i když ne tak moc jako na medicíně, není to důvod být tak přezíravý a zbytečně nadutý. Proto berte tyto narážky jako slepé kopání do čehokoli a kohokoli, když dostanu jednu ze svých ublíženeckých a nesnášenlivých nálad. Není to nic co by moje psaní ospravedlnilo. Omlouvám se. Nicméně s tou úrovní hygieny výše zmiňovaných jsem to opravdu, vážně nepřeháněl. Ať už jste mi to ochotni věřit nebo ne.

Explicitní, nežný a dojemný? Prosím?

11. března 2014 v 22:19 nezařazené
Musím se podělit. Je to docela stará záležitost, ale stojí za to.

V čase videa 7:30 jsem si myslel, že jde paní čůrat k řece.
Potom jsem se začal bát, že se všechno zvrhne do nějaké mi neznámé varianty pornografie. (pracovně jsem ji nazval PPPP = pagan pregnant piss pornography)
Realita byla daleko více šokující.
9:50 to opravdu začalo!
14:45 už vidím hlavičku!
A 16:00 nezůstalo ani jedno oko suché. Další konspirační teoretik, odmítač očkování, harekrišnář a vegan je na světě.



Po proklikání toho videa (nevěřím, že se na tu krávu dokázal někdo dívat v kuse) si musíte přečíst tenhle článek z webu Žena.cz. Proč? Protože je to podle nich:
EXPLICITNÍ, NĚŽNÉ A DOJEMNÉ.

Autorka asi ráda hledá cizí slova ve slovníku, protože slovo explicitní nemůže být z její hlavy. Nikdo, kdo si myslí, že je tento porod v pořádku nemůže mít ani za mák inteliKence na to, aby chápal význam toho slova. Vyliskal bych ji a všechny domácí porody obhajující blázny spolu s ní.

Jak udělat zkoušku?

6. března 2014 v 19:34 zkoušky
Ne že bych byl tak skvělý student, který může rozdávat rady podložené jeho úspěchy. To nejsem. Jsem student, který může rozdávat rady podložené jeho neúspěchy. Od zkošek jsem vyletěl pomalu vícekrát než je úspěšně absolvoval a tak vím, kde dělám chyby. Pokusím se napsat obecný a veskrze idealistický návod jak uspět, ve kterém popíšu, co nedělám.

BĚHEM SEMESTRU

Na začátku semestru si vytisknout sylabus a otázky ke zkoušce!
- Musíte vědět, co váš čeká a co se po vás bude chtít, abyste věděli, co se máte vlastně učit. Taky je dobré mít přehled o tom, co se už všechno probralo abyste věděli, kolik toho neumíte.

Téma semináře/ cvika si přečíst předem.
- Nemusíte se to učit nazpaměť, stačí když víte, o čem je řeč a cviko vám pak dá straně hodně

Ještě ten den se dané téma učte.
- Budete to mít čerstvě v paměti i s poznámkami vyučujícího, co je krapet důležitější než jiné blbosti.

Po týdnu si zopakujte všecky témata ze všech předmětů.
- Opakování je jediná cesta jak něco umět. Když si to potom budete opakovat i za měsíc na zkoušení, tak o zkouškovém máte ulehčeno spostu, opravdu spoustu práce.

Nepodceňujte sílu sympatií.
- I učitel je člověk a když mu budete nesympatičtí, tak vás může i nevědomky potrápit víc než jiné. Pozor na neverbální projevy během hodin (povídání, psaní sms, masturbace pod lavicí, koulení očima, spánek, tři promile v krvi ze včerejšího Účka). Dobré je sledovat očima, sem tam přitakat (ale nekývat hlavou pořád jak debil) a snažit se být trošku aktivní. Nebuďte vlezdoprdelky. Ty nemají vesměs rádi ani učitelé ani spolužáci.

Nevěřte spolužákům, že se neučí. Lžou. Učí se všichni.

Chodtě mezi lidi (do hospody) a hýbejte se. Jinak přirostete prdelí k židli a mozkem k internetu, kde je jenom bordel.

O ZKOUŠKOVÉM
Vypracujte si reálný plán s opakováním a dodržujte ho.
- Co jste se nestihli naučit dnes, zítra taky nestihnete protože musíte stihnout celý plán na zítřek

Vykašlete se na internet (můžete ale číst tento blog) je to ztráta času.
- Nenajdete tam návod, jak se naučit na zkoušku a vypořádat se se svou nejistotou (opět - tento blog číst můžete, musíte! Prosím, čtěte mě ještě někdo krom maminky).

Hýbejte se! Běžte čas od času s někým ven!
- vezmětě neužitečný čas internetu a televize a raději se filtrujte účinněji

Nepřemýšlejte, učte se.
- Na přemýšlení nad tématem bylo času dost přes semestr (já vím, taky jsem medik, dělám si srandu). O zkouškovém si to máte zopakovat a naučit se. Co se týče přemýšlení nad zkouškou (co když si vytáhnu tohle, co když se examinátor špatně vyspí, co když si na nic nevzpomenu) je to největší chyba, které se během zkouškového můžete dopustit.

Spěte, dejte si sedum hodin spánku denně. Jinak se zblázníte.

U ZKOUŠKY
Vyčůrejte se.
- Hodně zkoušek sem dělal s extrémně plným močákem a spíš jsem chtěl, aby mě už konečně vykopli a já si mohl ulevit. Jednou jsem potom čůral dvě minuty (schválně sem si to stopnul, ale pravda je, že jsem v honbě za osobním rekordem trošku používal m. sphincter urethrae externus a účelově tak zpomaloval proud. Dvě minuty nejsou jen tak.)

Buďte zdravě sebevědomí.
- Nenoste ale nos nahoru, takové bych nakopal a určitě se mezi zkoušejícíma najde hodně lidí mi podobných. Nebuďte ale ani jako zpráskaní psi, examinátor si to může vyložit tak, že umíte prd.

Nehádejte se.
- Diskutovat se mělo v seminářích. To, že se cítíte ublížení a ukřivdění je většinou jen váš subjektivní pocit

Nevěřte svým spolužákům.
- Někdo říká, že to byla brnkačka, určitě nebyla, machruje. Někdo, že chtěl úplně všecko a že ho schválně potopil. To jsou lidi, co si nedokážou přiznat, že to opravdu neuměli a hážou to na zkoušejícího.

Na potítku nepiště slohovou práci.
- Lepší je si otázku přehledně strukturovat, napsat si jenom pojmy a ujasnit si o čem budu mluvit. Zkoušející nechce, abyste mu četli.

Odvěďte zkoušejícího od oblastí, které neumíte. Mluvte o tom, co umíte.

Nepoužívejte "a tak dále".
- Je to krásná nahrávka na smeč "A co ještě patří do toho a tak dále?".

Když máte něco vyjmenovat a umíte to, natahujte to!
- Tvařte se, že není problém o tom hovořit. Tvařte se, že je těžké si vybrat co říct první. Nemluvte sekaně s pauzama, ale snažte se aby to vypadalo, že mluvíte s rozvahou!

Udržujte oční kontakt.

Na konci slušně poděkujte, usmějte se a to i když vás vyhodí. Vezměte to jako dospělý a nenaserte zkoušejícího. Nejste tam sami a vaším zkoušením celý den nekončí. Neposerte to lidem, co jdou po vás.

Pamatujte že i zkoušející je jenom člověk a není mu příjemné vyhazovat. Co má ale dělat když víte houby? Sám se spíš divím, kolik trpělivosti se mnou examinátoři měli. Já být na jejich místě, tak bych mi párkrát rozmáznul palicí hlavu.

Je pravděpodobné, že jsem na něco zapomněl. Přidejte pro další generace trošku kritiky nebo doplnění. Děkuju :-)
I tak se to ale stejně nedá zvládnout jak si to tak po sobě čtu.