Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Srpen 2014

Jdu na to!

31. srpna 2014 v 17:00 já a studium
Chytněte se všichni za hlavy a protočte oči. Ačkoli je patnáctého září relativně daleko, pouštím se dneska do učení.
Snad to má co společného s článkem ze včerejška.
Mám totiž tento rok velké plány. Potřebuji vylepšit angličtinu a postavit na nohy moji němčinu, za kterou se můžu leda tak stydět. Měl bych se také začít vzdělávat v oblasti kultury, jelikož jsem nejen literární a hudební, analfabet. Mám i pro mě nezvykle velké sportovní choutky. Musím si letem světem zopakovat dva nejdůležitější obory, kterými jsem loni prošel, a které na mě zanechaly pouze mizivé stopy. A samozřejmě se potřebuju poctivě naučit co možná nejvíc z letošních, abych měl o to snadnější práci u státnic. A do toho zvládnout co nejlépe SVOČku, protože to může být, pokud se vše povede, jedna z mých vstupenek do světa medicíny. Ten mě zatím obcházel mílovými kroky.
Zamýšlím velkou obrodu ducha i těla. Jestli se to povede, nevím. Ale rozhodně i cesta může být cíl.

Že jeden člověk nic nezmění?

30. srpna 2014 v 19:08 k zamyšlení
Často slýchávám, že jsem snílek a idealista. A že věci nebudou tak krásné, jak si představuju. A že sám nezměním běh světa.
Změním!
A jak může jeden člověk změnit životy ostatních k lepšímu?
Můj plán je docela prostý a začíná tím, že musím být skvělý v tom, co budu dělat. Samo o sobě to samozřejmě nestačí. Úspěšný člověk vyniká určitě ve svém oboru, ale kromě tohoto základního předpokladu musí mít ponětí o fungování světa. Musí vnímat ekonomickou a politickou realitu a naučit se v tom chodit. Je třeba být vnímán jako silná osobnost s určitými ideály a principy, které nepřekračujete. Abyste tak mohli být vnímáni, musíte podle nich žít.
Pokud se mi opravdu podaří dopět v takovou osobnost, cesta je mi otevřená.
Jestliže zůstanu v nemocnici na nějakém oddělení, tak se postupně propracuju až do vedoucí pozice. Potom bych si mohl upravit věci tak, aby se to oddělení zvedlo na nohy, k obrazu mému. Nejen po stránce odborné, ale hlavně po stránce lidské.
Je to jeden člověk, který z pozice svého nadřazeného postavení postaví jedno oddělení na nohy svou energií a prací. Tím oddělením potom projou tisícovky pacientů ročně. Tím pádem moje snažení zlepší život tisícovkám lidí, kteří vesměs v nemocnici prožívají nejhorší chvilky života. A ti mají své rodiny, které budou rády, že se vše povedlo nebo alespoň za férový přístup, a to už jsou desetitisíce lidí, kteří mají o kousek lepší život!
Ano, jsem snílek a idealista. Ale sny se plní a ideály se žije. Pak je život krásný a i jeden snílek může změnit běh světa.
Někomu se něco nezdá?



Už se to blíží

29. srpna 2014 v 16:52 nezařazené
Stejně jak se blíží začátek nového semestru, tak se i blíží nové články!
A jak léty prověřená tradice velí, budu tady brečet, smát se, povyšovat se, ponižovat se a hrát si na chytrého, abych vzápětí napsal článek o tom, jak mě vyhodili od zkoušky. Prostě klasický koloběh příspěvků.
Moc děkuji všem čtenářům, kteří tady pilně chodili i přes prázdniny. Vaše docházka byla, narozdíl od té mojí, více než vzorná a jsem vám za to vděčný.
Mrzí mě, že jsem limitovaný tím, co tady můžu napsat (alespoň do doby než moje jméno praskne do éteru naší alma mater). Je to škoda, ale moje ještě jakš takš funkční anonymita je pro mě důležitější než psát úplně všechno. Nabízejí se tedy dvě možnosti.
Jestli mě navzdory mému, sic chabému, přesvědčení o mé neznámosti znáte, tak mně to řekněte. A jestli mi to řekne hodně lidí, tak se na to vykašlu a začnu psát i věci, které tady nejsou jenom proto, protože by se hned vědělo, kdo je napsal.
A nebo mě opravdu drtivá většina po jménu nezná a věci zůstanou při starém. Potom bych vás chtěl poprosit o návrhy článků.
Na co byste chtěli slyšet můj názor? Co vás trápí? Musí to samozřejmě spadat mezi mantinely tohoto blogu. Napiště mi do komentářů. Děkuji moc!