Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Listopad 2014

Čtvrťák na pochodu

20. listopadu 2014 v 19:44 já a studium
Čtvrťák přináší, kdo by to byl řekl, dost změn. Na klinikách se mi líbí, i když si nemůžu pomoct od názoru, že se jedná o takové rychloexkurze. Hned jakmile si myslím, že do oboru vidím, přijde učení se na zkoušku. No a to pak zjistím, že nevím nic. A po zkoušce se na tom pocitu přirozeně nic nemění. Nějaké informace zůstanou, ale pořád mi utíká nějaký ten spojující prvek. Něco, co by to propojilo do uceleného pohledu. A tak v indexu přibývají podpisy, a úměrně tomu přibývá i lichých míst v mojí hlavě. Byl jsem tam, ale vlastně nebyl, říkám si zas a znova. A za dva a půl roku mám být vyzvracen do praxe? Přijdu si jako princezna Koloběžka. Byl jsem tam, ale nebyl. Umím to, ale neumím. Mám být doktor, ale už teď vím, že se té představě po ukončení studia vzdálím v nedohledno. Ať si moje budoucí vizitka na kapse a fonendoskop kolem krku říkají, co chtějí.
Do totálního nasazení, jak říkám práci doktůrka v ČR, se netěším. Už teď mě ubíjí ranní vstávání. Už teď je docela výzva stíhat všechno, co chci. To si člověk takhle ráno o půl sedmé vstane, ve škole je polomrtvý, zoufale se snaží vypadat, že dává pozor a hloubá nad tím, co doktoři říkají, ale přitom si jen snaží rozpomenout, jaké že to číslo obědu dneska má. Domů se dostanete vyždímaní kolem druhé, mrknete na seriál a jdete se učit, protože chodí zkouška za zkouškou. Nasazení není přirozeně nijak velké a děláte krom učení tunu jiných věcí (Převážně projíždění svého "internetového kolečka" co hodinu. To moje je aktuálně.cz, jenpromuže.cz, medicaltribune.cz, no a pak dlouhý výčet stránek, které se tady nehodí vypisovat :-)). No a tak většinou nestihnu, co potřebuju a tak se učím do dvanácti, do jedné. Pak dáme pivo a jdeme spát ve dvě, abychom za čtyři a půl hodiny zase vstávali. A kolotoč zombie-oběd-internet-učení-internet se opakuje. A do toho se mi potom přidá idealistická představa fungující rodinky, přirozeně se psem a velkou zahradou. Nějak si to všecko najednou neumím představit, natož stíhat.
A tak mě napadá, že čtvrtý až šestý ročník je takový slabší trénink time managementu na dobu naší, ehm, dospělosti? Těžko na cvičišti, lehko na bojišti? Škoda, že to cvičiště je taková mateřská školka. Myslím, že budeme rádi, když nám po vystudování nebude téct medicínské mlíko po bradě, a že budeme zvládat základy osobní hygieny. A beztak se z toho posereme. :-)

Ega, frustrace a medicína

1. listopadu 2014 v 14:58 k zamyšlení
Když nevíte na anatomii, co je aponeurosis plantaris, tak jste blbci.
U genetiků jste blbci, když nevíte, co je způsobeno expanzí tripletu CAG.
Psychiatři si stěžují, že je jejich obor stigmatizován a pak si sami utahují z očního.
Anatom ale klinickému genetikovi neřekne, že je blbec. A klinický genetik neřekne profesorovi anatomie, že je vůl a nic neví. A psychiatr neřekne do očí ophtalmologovi, že se na jeho atestaci stačí naučit sto stránek.
Medika vyhodí od zkoušky s tím, že "nic neumí", ale to, že z daného oboru "nic neumí" přednosta jiné kliniky je naprosto v pořádku.
Na budování ega a ventilování frustrace mají totiž tito nekompenzovaní lidé studenty, mediky. A medici mají na filtrování frustrace studenty filozofické fakulty a pak takzvané fakulty tělesné kultury. (A ti kruh negativismu uzavírají, jelikož mají čas své frustrace utopit v pivu. Takže se omlouváme filďákům a eftékáčkařům a zároveň děkujeme, bez vás bychom praskli nasráním. Nemyslíme to zle, potřebujeme se taky sem tam do někoho strefit.)
Tak buď jsem blbec já nebo jsme opravdu blbci všichni nebo zahodíme svá ega a blbec nebude nikdo.
A nebo ať nás učí obory v pregraduálním rozsahu místo toho, abychom se učili o nemoci s prevalencí 3:100 tis.. A až se neubudeme učit patofyziologii této nemoci (se kterou se přednosta dané kliniky "Setkal třikrát v životě"), tak ať nám u zkoušky klidně říkají, že jsme idioti, když nebudeme vědět. To by pak mohla být třeba v otázkách z patologie angína místo hereditárních supradoprdelecojetozanázev onemocnění.
Někdy to vypadá, že si ústavy a kliniky myslí, že doktor všeobecné medicíny se rovná neurolog + patolog + kardiolog + chirurg + radiolog + gynekolog. Nikdo neumí všechno, ale my si připadáme, že je to po nás téměř všechno vyžadováno.

Zkrátka, jak říkal Forest: "Pro hlupáka každý hloupý."
Čest výjimkám! Které existují a kterých si studenti nesmírně váží! Čest lidem, kteří si uvědomují, že zatímco oni, zkoušející, mají s daným oborem mnohaleté zkušenosti, my jsme měli na jeho studium nanejvýš pár týdnů.

P.S.: Uvádím příklady, nejedná se o mou zkušenost s konkrétními lidmi z konkrétních klinik a ústavů. Abyste si nemysleli a nešířila se zas zbytečně nějaká panika nebo hate na mou osobu.

Jdu se učit sakratenhlenázevaninepřečtu. A moc se těším, až si zase budu připadat jako blbec, co neumí skoro nic z toho nejdůležitějšího oboru.