Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Březen 2015

Patola

24. března 2015 v 22:54 studijní materiály
Píšete kvůli materiálům do patologie, a tak tedy přidávám odkaz na jakš takš vypracované otázky do patologie. Ale není tam všecko.
A pak vypracovanou patologii od Langenbecka, ze které jsem se učil já. Není podle našich otázek, ale je to napsané srozumitelně a lidsky. Ale taky tam není všecko :-D


Pro další studijní materiály, které kolují mezi studenty ale k vám z nějakého důvodu nedokolovaly (najděte si už konečně kamarády!) piště na jenommedik@email.cz, ze kterého jsem prozatím jen posílal emaily mým mnoha obdivovatelkám.
No, hehe *škrábání na hlavě* ...tak né no.

Motivace

20. března 2015 v 22:37 já a studium
Existuje nepřeberné množství důvodů, které nutí do učení nebo pomáhají sebrat sílu k dalšímu boji. Jakkoli to zní pateticky. Mám spoustu věcí na práci a proto přirozeně raději přemýšlím nad tímto a snažím se to přepracovat do čtené podoby. A doufám, že jste stejně jako já rezignovali na přínosné a věcné články :-D
Tak tedy.
Čerství medici berou energii z nadšení: "Jsem na medicíně, jsem medik. Juchů!" A taky ze strachu z vyhazovu od zkoušky nebo ze školy jako takové, který je některými vnímán jako konec světa. Tenhle přístup vydrží různým lidem různě dlouhou dobu.
Pak vás párkrát vyhodí, párkrát uděláte zkoušku ani nevíte jak. A strach ze zkoušek je ten tam. "No co, tak tam půjdu znova, nó Bóže." A postupně odezní i to nadšení, že nosíte bílý plášť a čtete si v největších knížkách, co jste kdy viděli.
Tenhle přístup například u mě zmizel ve třeťáku u mikry. A od té doby jsem v limbu, mám to na háku (nebo se tak alespoň snažím vypadat?), a nechce se mi ani nic.
Čekám na opravdovou motivaci. Tou je podle mě uvědomnění si, že jste medik nebo medička. Že z vás bude opravdový doktor či doktorka v opravdové nemocnici s opravdovými pacienty, kterým můžete svou nevědomostí opravdu ublížit!

Ták, další článek o ničem je na světě. Ale co, furt lepší než číst Ona Dnes nebo koukat po desáté na trailer k páté sérii Game of Thrones, když se zrovna nechcete učit. Zítra na plese, čáu.

Muška jenom zlatá

18. března 2015 v 14:33 nezařazené
Jak čas plyne, začíná vyvstávat v životě mediků a mediček zásadní rozdíl. My kluci, čím jsme ve vyšším ročníku, tím větší máme výběr potencionálních spoluneřestnic. Zatímco holky medičky mají na škole výběr užší a užší, i když jejich biologické hodiny tikají rychleji a rychleji. Ne, že bych já ten svůj širší výběr realizoval do alespoň pokusu o zdárný konec, tj. nalezení mé životní lásky, budoucí matky mých dětí. Ale když už bude nejhůř, rozhodím před nemocnicí ruce a zvolám svým mužným hlasem: Sestřičky, snězte si mě! A ono to zafunguje. Vsadíme se? Moje kolegyně na tom budou hůř. Všude okolo jen sestřičky, sem tam nějaký dysmorfický saniťák a kolegové zaobírající se sestřičkami nebo fotbalem.
Proto, v souladu s fakty uvedenými výše, apeluji na vás, medičky nižších ročníků. Netvařte se sakra tak kysele a vemte si sukně, když už je tak pěkně! Rozhoďte vlasy a sem tam se usmějte. Místo Čiháků, Silbernáglů, Ledvinů a Povýšilů vemte do rukou svou živelnou ženskost a mrskejte jí kolem sebe jako kdyby jste muškařily.
Protože co je štěstí? Muška jenom zlatá. Malinký úsměv, pohled, jiskřička. A my na to štěstí čekáme...


Článek je věnován všem medičkám. Zvláště těm z nižších ročníků a speciálně těm, které po mé kamarádce při cestě vlakem do Kyjova vyzvídaly, jaký jsem.*
____________________________________________________________________________________________________________
* Jsem nespoutaný živel s mužnou sílou, ale zároveň stálý a něžný. Jsem intelikentní a mám vtip. Jsem životní optimista, v lásce bezelstný. Mé svaly a sebejistota jsou jen křehkou skořápkou, pod kterou se skrývá něžná duše toužící po tom milovat a být milován. Neasi. :-D A zapomněl jsem na skromný :-D