Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Červen 2015

Praxe na chirurgii

9. června 2015 v 18:38 já a studium
Pořád jsem v té samé nemocnici, jen na jiném oddělení.
A pořád je všecko parádní.
Šáhnout si na pacienta a vidět něco v reálu je asi tisíckrát přínosnější než sedět na prdeli a biflovat blbosti, co stejně zapomenu, protože je prostě dělat v praxi nebudu. A ať si profesoři z různých klinik říkají co chtějí, stejně bude stačit jen přehled, abych věděl, co napsat na žádanku o konsiliární vyšetření a jak onemocnění z cizího oboru zasahuje do toho mojeho.
Jo a jeden postřeh:
Když jsem v bílém, tak mě všichni zdraví. Když jsem převlečený do "civilu" čekal na kolegyni a nemohl kolem mě projít jeden pacient, tak jsem slyšel zezadu jen nepříjemné a až urážející "S dovolením." Jakoby chtěl říct "Uhni debile."
Je to funny fun fun.
Na učení na poslední zkoušku sice čas nemám, protože bývám v nemocnici o dost delší dobu než bych měl, ale na to "sere pes", protože mi ta nemocnice dává tak nějak víc a je mi tam dobře.
Jo! A sestry jsou úžasné bytosti s nadpřirozenými schopnostmi. Sladká odměna je nemine.
Čokoláda! Myslel jsem čokoládu. Co jste si zas o mě mysleli?!

P.S.: Ano, je to divné a provedení za realitou pokulhává jak člověk s klaudikacema za Boltem. Ale je to moje a nedá se mi upřít snaha. A i když nechci být chirurg, tak chci alespoň umět to, co mě na sálech nechají dělat.