Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Prosinec 2015

Zápočty a zkouškové

6. prosince 2015 v 14:04 nezařazené
Není toho zrovna málo, co budeme muset všichni nasoukat do hlavy.
Můžeme se na to dívat takhle:

Nabízí se ale mnohem lepší varianta:

Takže všem good luck, have fun!
Paweł Kuczyński, přidejte si do slovníku.

Kolotoč frustrace a negativismu

2. prosince 2015 v 22:30 k zamyšlení
Vyhořelí doktoři.
Noční služby, dlouhé přesčasy, víkendy, svátky. Plat nic, práce moc. Nedostatek času na fyzické pobytí s pacientem. Nutnost zapisovat každou blbost.
Protože doba je zlá a co není na papíře, to může být u soudu použito advokátními supy. Tlak na finanční efektivitu, tlak na co nejrychlejší vyšetřování, protože systém je nastaven na výkony, no ne? Tlak na celoživotní vzdělávání. Tlak z nedostatku rodinného života.
Do toho přijde skupinka 15 mediků. Co s nima?
Zeptat se jaký obor chtějí dělat, poradit, ať nedělají to, co oni. A hlavně se po promoci sebrat a co nejrychleji z tohohle bordelu zdrhat.
Když si čtou diskuse, vidí nesmlouvavý postoj společnosti. Jste nenažrané prasata, máte se skvěle a chcete jen víc. To když upozorňují na to, že kvůli podmínkám, platům a vzdělávání utíkají doktoři za hranice nebo se snaží nedejbože něco změnit či na to upozornit.
Když se objeví průser, média zveřejní celé jméno lékaře, adresu, obličej. V očích společnosti je odsouzen hned. Nečeká se na verdikt soudu, nenabízí se smířlivý pohled. Nemáte nárok dělat chyby. Je nám jedno že máte rok po škole a jste na ambulanci sami. Viz kauza z Plzně. Doktor tam sice sám nemá co dělat, ale koho tam strčit, když nejsou lidi?
Odmítání očkování, domácí porody, diagnóza, kterou pacienti vyčetli z internetu a obecně všechny informace, co jsou na internetu jsou pravda. A doktor, který studoval šest let a má x let praxe to přece nemůže vědět líp. Beztak je zaplacený farmaceutickými firmami. Zaplacený, zaplacený sakra!!! Léčiteli dají lidi tisícovku na ruku a ani nemrknou. On jim totiž opravdu pomohl.


Vyhořelí studenti.
Každý den dopoledne v nemocnici, často nulová tolerance absence (a tak chodíte mezi pacienty nemocní). Sestry se na vás dívají jako na obtížný hmyz, zdržujete je od práce a chodby ucpáváte jako obří bílé tromby. Doktoři nemají čas na výuku, mají svých starostí dost. I tak se ale většinou najdou ti, kteří se vám snaží věnovat, shánět pacienty a probrat je s váma. Všechna čest. Na jednoho pacienta připadá i 5 mediků, někdy je to horší a většinou naštěstí lepší. Na některých stážích si vyšetření nevyzkoušíte vůbec.
Buď na to není díky našim početným řadám prostor nebo si pacoši vyšetření mediky často nepřejí. Není divu, očumuje je tam jedna skupina za druhou, mají toho plné zuby. Tak se sem tam nemáme na kom učit. Na druhou stranu ale týden po promoci očekávají znalosti a um poloboha v bílém. Omyly se neodpouštějí. Samozřejmě, jde o zdraví. A i když se má ze startu pracovat pod dohledem, známe svoje. Primář daleko, Pánbůh vysoko (zdravím na chirurgii).
Na škole se učíte daleko víc, než studenti ostatních fakult. Tlačíte do hlav neskutečná kvanta, zatímco z vedlejšího okna na koleji k vám zavání tráva a nad váma skáčou a řvou jako opice (momentální stav, jak to teď sepisuju). Ale stejně to pořád nestačí a moc dobře si uvědomujete, že vlastně pořád nic neumíte. Hlavně že máme dva semestry biochemii, ale onkologii jen týden. Snažím se vzpomenout, kdy jsem z té biochemie něco potřeboval, ne, že by nebyl důležitý nějaký bazální přehled. Na druhou stranu na odděleních slyšíme o nádorech pořád. Tak nevím. Asi jsem natvrdlý a neumím prohlédnout do podstaty věci. (Pro pořádek - není to nic osobního a doteď když vidím na chodbě paní docentku Vostálovou, tak se musím usmívat, protože byla senzační a milá kantorka!)
Nekončící kolotoč od pondělí do pátku, od osmi do jedné jsme v nemocnici. Odpoledne se učíme. Jedna zkouška za druhou. Medicína za posledních třicet let poskočila dopředu mílovými kroky. Nová léčiva, nové diagnostické i terapeutické možnosti, nově zdokonalované (rozuměj složitější) klasifikace. Zatímco naši profesoři se nové poznatky učili postupně, my je máme jaksi absorbovat za nezměněnou délku studia. Ve škole se probere jedna setina a zbytek je na samostudium, není čas. Ale kefrá se, že jsme hloupější a hloupější. Učíme se takřka pořád, a jak vidíme ostatní, které čeká menší zodpovědnost, lehčí cesta, srovnatelné peníze, žádné víkendy, tak si říkáme, kde je kurva chyba?
Znám i někoho na antidepresivech, já sám jedu na pivo.
Doktoři říkají, ať utečem. V diskusích čteme, co bychom chtěli, že nám studium platí společnost a musíme jí to vrátit. Jsme holt nevděční vyděrači. Ještě nikdo z veřejnosti mi na učebnice nebo kolejné nepřispěl.
V televizi vidíme žaloby, vidíme unavené nezaplacené lékaře, nasrané pacienty a lidi, kteří tomu přece rozumí daleko víc, než doktoři, přečetli si o tom něco na internetu. Co na tom, že si tam může kdo chce psát co chce. Krásné vyhlídky budoucí práce.
V čím vyšším ročníku sme, tím víc se smějem entuziasmu, se kterým jsme se učili sulcus tendinis musculi hallucis longi. Jsme unavení. No co, jede se dál.


Nasraní pacienti
Doktoři se jim pořádně nevěnují, že mají plné oddělení nebo jsou po noční není omluva. Oni jsou na tom nejhůř a oni si platili celý život zdravotní pojištění, přece. A navíc, lékaři a sestřičky, to je poslání, ne práce. A co, že je svátek? Chci ošetřit hned! No co že ty symptomy rok ignorovali, doteď se to dalo snášet. Proč by měli přestat kouřit nebo se začít hýbat? Dejte mi tabletku a jdu dom, co mě tady držíte a otravujete. Počkat, tahle má napsané nežádoucí účinky! Určitě mi to dal jen proto, protože ho za to platí farmaceutické firmy. Doplácet? Jste vyžírky, já nemám peníze! Že je mám na cigára a pivo? Co je vám do toho, jsou to moje prachy. Ta paní Nováková mi stejně říkala, že to jsou jen paraziti. Nabízela mi zadarmo savo, až mi bylo hamba jí za to nedat aspoň tu tisícovku, když mi byla schopna říct, co se mnou je hned jak jsem vlezl do dvěří.


Populističní politici.
"Péče je zajištěna. Není žádný problém."
A tak jakto, že jsou nasraní doktoři i pacienti?
Na doktory poštveme média a neschopnost řešit problémy systémovými změnami hodíme na lékaře. Pacienti se raději vztekají na konkrétní osobu, než na systém.
Vyřešeno. My jsme ti hodní.
Volby a prachy až na prvním místě.


Zdravotní pojišťovny.
Nejsou pojišťovny. Jsou to přerozdělovny. Kdyby to byly pojišťovny, tak kurva zvýší pojištění tlouštíkům, kuřákům a lidem, kteří prokazatelně nedodržují léčbu a systém zbytečně zatěžují. (Typicky diabetici. To, že na léčbu kašlou jde jasně prokázat glykovaným hemoglobinem. To samozřejmě vede ke komplikacím, které sfinsky finančně zatěžují systém, děkujeme.) Hlavně, že každá pojišťovna shrábne 3,5% z vybraného pojistného pro sebe. Nestačila by jedna a nestačil by jí menší obnos? Prachy až na prvním místě.


Farmaceutické firmy
Uvést nový lék na trh trvá 14 let, stojí miliardy dolarů. Ale lidi prostě vědí, že u těch multicentrických studiích, které jsou double blinded podváděli. A očkování způsobuje autismus a jiné nežádoucí účinky! Oni to prostě vidí. Ale ty statisícové soubory pacientů sledovaných po udělení registrace a léky, které byly staženy i po jednom nevysvětlitelném úmrtí? O tom se ve zprávách nemluví. Druhá věc je, že je to opravdu mocný byznys. Prachy až na prvním místě.