Svoje dotazy pište do komentářů pod články, rád vám odpovím

Květen 2017

MUDr.

31. května 2017 v 16:57 já a studium
Dlužím Vám poslední článek.
Bylo to dlouhé, únavné. Sem tam jsem zamačkával slzičku štěstí, jindy jsem hltal hektolitry piva na uklidnění. Ale už je to tak, dokončil jsem, co jsem před sedmi lety začal. Můžu si před jméno psát MUDr.. Nicméně i tak se zdráhám, a i v polovině formálních emailů ho neuvádím. Napůl protože tomu nevěřím, napůl protože si ho snad ani nezasloužím.
Nemám mezery v tom, co umím. Právě vědění, záblesky informací jsou mezerami v nekončící rovině neznalostí, nezkušenosti.
Oslavy nebyly tak velké a zářivé, jak jsem si představoval. Panovala mezi námi spíše únava a nebyli jsme si jistí, jestli to opravdu už skončilo. (Ale ne že bychom to pořádně nezapili, to zas jó! A nasmáli jsme se taky fest. Na mysli mám spíše prostupující podtón.) Většina z nás se ještě pár dní probouzela s tachykardií a úzkostlivým úporným přemýšlením, jestli náhodou nemám tu státnici zítra, jestli se fakt nemám ještě něco učit. Po snížení tonu sympatiku se dostavila hlavně pohoda a bilancování. My to dokázali. Jsme doktoři. Doktoři snad, lékaři ještě v žádném případě. To slovo má daleko větší váhu. Nejvíce si všichni užíváme to, že nemusíme. Na chvilku nic nemusíme. To jsme nezažili už hodně dlouho a je to exkluzivní, luxusní stav.
Dalo by se napsat, že teď jsem šťastný. Asi to tak nějak skutečně bude. Na stole mám dvě knihy odborné, které musím absorbovat do nástupu. Píšu musím, ale vlastně by tam mělo být, že chci. Vedle nich čtyři romány a hned po nich se pomazlím s celou mojí knihovničkou, kterou jsem poslední roky jenom doplňoval, ale nevěnoval se jí tak, jak by bylo příhodno.
Nečekejte žádný duchaplný závěr, shrnutí studia. Nic nekončí. Jsem na začátku dlouhé cesty, před kterou mám obrovský respekt.
Jsem neskutečně vděčný za ty přílivové vlny podpory, které se mi dostávalo všude, od všech, i tady.
Dokázal jsem to. Dokážete to taky. Budu Vám držet pěsti.

Loučí se Jenommedik.